Archeologický výzkum lokality v období let 1968–1986 odhalil stopy paleolitického osídlení. První zděná osada byla založena v době bronzové přibližně 2000 let př. n. l. V období 1200–587 př. n. l. byla ale lokalita pustá. Druhá zděná osada byla založena v 5. století př. n. l. Její hebrejské jméno Kefar Nahum je překládáno jako Nahumova vesnice nebo Vesnice pohodlí. S prorokem Nahumem jméno údajně nesouvisí.
Obyvatelé vesnice byli Židé. Živili se rybolovem, zemědělstvím, obchodem a řemesly. V době Římské říše byl Kafarnaum po smrti Herodese Velikého (73 př. n. l. – 4 př. n. l.) na hranici Galileje. Hranice ležela na řece Jordánu, která se vlévá do jezera přibližně 4 km severovýchodně od města. Procházela tudy podél jezera hlavní silnice od Středozemního moře do Damašku, na hranici proto byla celnice. Dle Lukášova evangelia 7: 1-10 a Matoušova evangelia 8: 5-13 zde byla římská vojenská posádka. Mnozí Ježíšovi apoštolové byli místními rybáři. Svatý Petr a jeho bratr svatý Ondřej se sem přestěhovali z nedaleké Betsaidy, která ležela za řekou na opačné straně hranice. Dle Matoušova evangelia 4:13 odešel Ježíš z Nazaretu do Kafarnaumu. Ježíš zde žil po dobu přibližně tří let, kázal ve zdejší synagoze a široko daleko v okolním kraji. Do 4. století žilo v Kafarnaumu pouze židovské obyvatelstvo. Všichni ostatní měli zakázáno se zde usadit. Po Ježíšově kázání se z mnoha místních Židů stali kacíři (křesťané). Na přelomu 3. a 4. století proto rabín Issi z Cezarie syny z Kafarnaumu proklel. Kafarnaum se stal raně křesťanským poutním místem. Obydlí svatého Petra bylo ve 4. a znovu v 5. století přestavěno na raně křesťanský kostel. S přílivem poutníků se zde začali od 4. století usazovat lidé nežidovského původu. Ortodoxní Židé zde pak žili pospolu s židovskými kacíři a dalšími nežidovskými křesťany. Na konci 4. století si proto ortodoxní Židé postavili novou bílou synagogu. V době Byzantské říše dosáhla populace Kafarnaumu největšího rozkvětu, přibližně 1500 obyvatel. V 7. století obsadili celou oblast muslimové, kostel i synagoga zpustly. Mohlo postupně dojít k výměně obyvatel. K odchodu původních obyvatel mohlo přispět také zemětřesení v roce 749. V 10. století byl Kafarnaum definitivně opuštěn. Po pádu křižáckého Jeruzaléma roku 1187 upadl dům svatého Petra a na jeho základech stojící raně křesťanský poutní kostel v zapomnění. Jméno Kefar Nahum bylo známo ještě ve 14. století, od 16. století jej ale nahradilo jméno Tanhum. V 19. století proto nebylo známo, kde Kefar Nahum ležel. Teprve moderní vykopávky spolu s historickým popisem vrátily lokalitě její ztracenou identitu. Dvě třetiny lokality dnes patří františkánům, zbylá východní třetina patří řecké ortodoxní církvi. V roce 1990 byl nad domem apoštola Petra otevřen nový kostel svatého Petra.Text: historie
1.7. 2023 - Pavel Semple
Zdroje
(S. Loffreda, Recovering Capharnaum, Franciscan Printing Press, Jerusalem, 2001)
|
Přihlášení |
