Středověký židovský hřbitov ležel v místech dnešní křižovatky a komplexu hlavního nádraží, přibližně na úrovni vyústění Masarykovy ulice (tehdy páteřní komunikace židovské čtvrti). V roce 1454 král Ladislav Pohrobek na popud fanatického kazatele Jana Kapistrána a brněnských měšťanů Židy z města vyhnal. Opuštěný hřbitov byl brzo zničen a zmizel beze stop. Židé se do Brna vrátili v roce 1848. Tehdy museli pohřbívat v okolních obcích, kde židovská komunity ani pohřebiště nezanikly. Rychle rostoucí obec koupila pozemek na vybudování nového hřbitova na juliánovských blatech v katastru Židenic. Povolení k vybudování pohřebiště získala obec v červenci 1852. Ještě téhož roku zde byli pohřbeni Gabriel Beer a Moritz Jelline a dvě děti, Jesaias Engel a Šalamoun Ehrenfeld. Vybudována zde byla jednoduchá obřadní síň a domek hrobníka. Hřbitov byl několikrát rozšiřován, dnešní rozloha činí 29 500 m² a je tak největším židovským hřbitovem na Moravě. Monumentální obřadní síň v pseudorománském stylu byla postavena v roce 1900. Na hřbitově je cca 9000 novodobých náhrobků, přeneseno sem bylo několik desítek starších – barokních a klasicistních – náhrobků. Hřbitov dodnes slouží svému účelu.

Text: historie
29.3. 2010 - Milan Caha

Zdroje
( Jiří Fiedler: Židovské památky v Čechách a na Moravě, Sefer, 1992 a www.zidenice.cz)