Původní židovská osada se v Roudnici od středověku nacházela jihovýchodně od dnešního zámku, v místech dnešního kapucínského kláštera (viz heslo). Ghetto, sestávající ze synagogy, hřbitova a pravděpodobně 16 domků, bylo zrušeno počátkem 17. století a přesunuto do severozápadní části města, západně od proboštského kostela. Zde byl zřízen druhý hřbitov, kam byla přenesena část náhrobků, synagoga a postaveny domky po obou stranách ulice od kostela k Židovicím. Od města je oddělovala brána v hradbě, jiné opevnění ghetto zřejmě nemělo.
Vzhledem k prostorové stísněnosti se postupně domky kupily nejen podél dnešních ulic Havlíčkova a Třebízského, ale i v polohách na okolních svazích, přístupných řadou průchodů. Zástavbu postihovaly četné požáry, velký dopad měla výstavba železnice, kvůli které bylo nutno roku 1851 zbořit synagogu, kterou nahradil nový velký objekt. Po roce 1848 a zejména 1866 se počet židovských obyvatel ghetta snižoval, stávalo se obydlím chudších bez rozdílu vyznání. Poslední Židé čtvrť nedobrovolně opustili za II. světové války. Po jejím skončení byla synagoga přestavěna na středoškolský internát (dnes prodejna levného nábytku), řadu domků postihly demolice (zejména mezi Havlíčkovou ulicí a tratí) či nevhodné modernizace. Přesto se roudnické ghetto zachovalo v hmotové skladbě a s několika hodnotnými objekty z 18. a 19. století.Text: historie
14.3. 2010 - Ivan Grisa
Zdroje
dle webové stránky http://www.roudnicenl.cz/mesto-a-okoli/pamatky.html
|
Přihlášení |
