Rožďalovice

ROŽĎALOVICE ZÁMEK.

Zámek Rožďalovický vypíná se na návrší nad městečkem přímo za kostelem, tak že stojí na rovině a na východní straně na kraji stráně, která spadá do údolí a potoku. Severně od zámku jest dvůr. Známek po bývalém příkopu, který zámek objímal na třech stranách, není; všude jest rovina, nad níž stavení zámku dvě poschodí vysoko vyniká. Založen jest tak, že z hlavního kusu, položeného podlé kraje stráně, dvě křídla k západu vybíhají. Na dvoře mezi těmito křídly stojí pěkný jasan, jemuž jest málo rovno. Naproti němu jest portál, který jako celý zámek z minulého století pochází. Nad portálem jest erb rodu Klam-Gallasovského a Kolonovského, jenž se také v sále v prvním poschodí spatřuje. Pokoje v prvním poschodí jsou velmi veselé a pěkně malované ve způsobu minulého století. V přízemí jsou dvě místnosti klenuté malované. V druhé z nich jest vyobrazeno ležení krále Přemysla, jemuž báječný předek pánů z Valdšteina přivádí 23 své syny. Stan královský lze poznati po českém lvu; Valdšteinové značí se svým erbem, ovšem tím, který dostali teprve v 17. století s připojením erbu Vartemberského.

Rožďalovice jsou staré místo. V letech 1223-1226 psal se po nich pan Soběhrd rodu neznámého, a léta 1252 dva zemané Matěj a Čáslav. Boleslav ze Smečna (r. 1252 atd.) měl syna, který se nazýval Boleslav z Rožďalovic (r. 1318), nosil na štítě tři sekerky a usadiv se léta 1322 na Budenicích, před r. 1341 zemřel. Poněvadž se o něm léta 1322 výslovně praví, že v Rožďalovicích nic nemá, zdá se, že svůj majetek zde v ty časy prodal. S ním tu seděl Plichta z Rožďalovic, který se od léta 1293 v pamětech tehdejších připomíná a léta 1320 ny soudu zemském seděl. Připomínají se také Maněta a Boček, kteří, tuším, statek n. Boleslavův drželi, a Mařek. Rožďalovice vyskytují se již tehda jako zboží na dva díly rozdělené. Z Rožďalovských, kteří nosili kolo na štítě svém, proslul v pověstech Ješek mladý, jenž podlé své rytířské vnady, v dobytých činech nemeškal“ a léta 1346 u Kresčáku s králem Janem zahynul. Téhož rodu byl také Hereš z Rožďalovic, jenž se do léta 1366 v rozličných pamětech připomíná, léta 1356 městečko Frydlant ve Slezsku držel a léta 1357 klášter v Svatém poli nadal. Býval také podkomořím. Ješek řečený Markétka, jenž ještě léta 1350 v Čechách přebýval, přestěhoval se na Moravu a nabyl tam Kobeřic a Dambořic (r. 1392) dcerám svým zůstavil. Na Rožďalovicích ani jeden z těchto jmenovaných, pokud paměti po ruce jsou, neseděl; ovšem však lze za to míti, že buď tak bylo před r. 1354, nebo že se tu aspoň rodili. Od léta nacházíme čásť městečka v držení pánů z Michalovic a čásť drželi Košíkové z Rožďalovic, kteří vlastně se psali z Lomnice a ke svému erbu kartasa (viz díl V. na str. 224) si kolo připojili. Zdá se, že součásť Rožďalovic vyženili. Jaroslav Košík připomíná se v letech 1341-1377, byl sám pánem na Bošíně, ale o podávání ke kostelu Rožďalovskému dělil se s pány z Michalovic. Léta 1377 seděl na Bošíně Petr Košík, snad syn jeho. Jan Košík z Rožďalovic držel čásť Rožďalovic od r. 1382, kdež přistoupil k tovaryšstvu kroužku s kladivem. Léta 1388 učinil smlouvu s Janem z Michalovic, aby střídavě podávali faráře ke kostelu zdejšímu. Sice byl také v letech 1397-1411 pánem na Bošíně a od léta 1397 vyskytuje se také jako pán na Lomnici. Tuto drželi již léta 1408 synové jeho Jan a Beneš bratří Košíkové, l. 1413 také již poroučeli na Rožďalovicích a Bošíně. Vzpurnosť, kterou projevili potom, zdvihše bouřku v zemi, král Vácslav jim milostivě odpustil. Potom se rozdělili. Jan dostal zboží Lomnické a Beneš zůstal na Rožďalovicích. Léta 1431 věnoval Kateřině z Bergova na městě Rožďalovicích a všech Podolí a Lhotě, ale zemřel již před r. 1439. Tedy se Kateřina vdala po druhé za Jana Zlého kněze z Radovesic, jemuž věno své zapsala. Dcera jeho dědila Lomnici a léta 1457 již ani vdova, ani druhý její muž nebyli na živu. Jan z Michalovic prodal čásť svou asi okolo léta 1408 Mikuláši z Mochova a mateři jeho Kunce. Léta 1413 přivoloval k obsazení fary Rožďalovické. Léta 1415 zpečetil sice stížný list a byl léta 1421 na sněmu Čáslavském, ale ještě téhož roku účastnil se porad sněmu Brněnského a léta 1424 podával katolického faráře do Rožďalovic. Syn jeho Jan z Mochova vyskytuje se od léta 1433 jako pán na Rožďalovicích, a připomíná se potom při rozličných bězích soukromých a veřejných, zejména l. 1440 na sjezdě Nymburském. Léta 1448 byl s vojskem Poděbradským při dobytí měst Pražských a léta 1452 na sněmě k volení správce. Léta 1457 učinil s Alšem Vikhartem z Šanova, jenž jako manžel Škonky, dcery po Beneši Košíkovi druhou čásť Rožďalovic zdědil, smlouvu o podávání na faráře zdejšího, v níž právo to vyhrazeno střídavě jedné každé straně. Asi v ty časy dal Jan s Vavřincem farářem zdejším uliti starou křtitelnici, která dosud v kostele Rožďalovském stojí. Léta 1461 byl hejtmanem na Kolíně a léta 1463 na Veliši. Léta 1466 byl mrtev i s Markétou dcerou svou. Zboží jeho držel pak Zikmund Valkoun z Adlaru, kdežto druhá čásť sirotkům n. Jiříka ze Cviněvsi náležela. Kdežto po něm v držení Rožďalovic synové jeho následovali, dostala se druhá čásť v držení Jana Křineckého z Ronova. Majdaléna, vdova po tomto, soudila se pak léta 1487 s Valkouny, protože nechtěli platiti úrok 10 kop ke kostelu zdejšímu, který byl n. Mochovský odkázal. Od léta 1497 byl držitelem této části n. Mochovské Vácslav Valkoun z Adlaru, ale po nějakém čase přestalo dělení, poněvadž Křinečtí celé Rožďalovice skoupili. Zdali každý z držitelů měl svou tvrz a tedy dvě tvrze v Rožďalovicích byly, není známo; ovšem vysvítá z pozdějšího, že tvrz, která stála na místě nynějšího zámku, patřila Valkounům, a tedy založena byla od Mochovských. Po Janovi následovali v držení Rožďalovic synové jeho Jiřík a Viktoryn, kteří oba v roce (1510) zemřeli. Po jich smrti stalo se rodinné ujednání takové, že Rožďalovice zůstaly potomkům Viktorynovým, kteří také po otci Dětenice a Dymokury dědili. Při dělení obdržel Jan mladší polovici Rožďalovic, Šťastný druhou polovici s Dymokury, a Viktoryn Dětenice. Ve společném držení Rožďalovic zůstali oba až do léta 1542, kdež Šťastný svou polovici Janovi mladšímu prodal. Léta 1545 byl již Jan mrtev a v statku následovali po něm synové Karel, Bedřich, a Jindřich. První dva byli nečackého zdraví a zemřeli brzo. Za nezletilosti Jindřichovy spravoval Rožďalovice strýc Šťastný a vyprosil pro zlé cesty zdejší na králi clo v Rožďalovicích (r. 1561). Asi léta 1564 docházel Jindřich let svých, ale bujností nevěděl kudy kam. Tehda se stalo, že Jaroše Stranovského, sedícího na kočím voze, pobídl k bitvě, držel v ruce zbrań dobytou, potom naň sekal a jej ranil. Léta 1567 udělal podobného cosi v Železné ulici v Praze, an na Adama Egnára z Kosmačova koněm dotíral, aby ho porazil, a když to nešlo, s koně ssedl a jej bodal a sekal. V pozdějších letech byl usedlejší. Léta 1601 vyprosil měšťanům zdejším, že jejich posavadní trh výroční byl přeložen a jiný přidán. Stroje se do války, věnoval léta 1602 manželce své Barboře z Žerotína na zámku a městečku Rožďalovicích a vytáhl jsa nejvyšším nad 1000 koňmi proti Turkům. Když pak dne 3. listopadu přehlížel noční stráže, zastřelen jest od Turků. Zůstali po něm synové August a Karel Jindřich. Onen oženil se s Eliškou Slavatovnou z Chlumu, již léta 1606 na své polovici Rožďalovic věnoval, ale léta 1612 byl již mrtev, nezůstaviv dědicův, a tak se dostal díl jeho Karlovi. Tento prodal léta 1614 zámek Rožďalovice s dvorem při něm, ovčárnou, pivovárem a vinopalnou, město a vsi Podolí, Zámostí, Žitovlice a Pojedy Janovi Albrechtovi Křineckému z Ronova na Novém Ronově a Dětenicích. Jako předešlý, tak i tento lidem dosti násilí natropili. Jan Albrecht také v povstání léta 1618-1620 byl neobyčejně činným. Od královského prokuratora obžalován byl po bitvě Bělohorské, nejen že císaře zavrhl a falckrabě volil, nýbrž i proto, že císaři tyranů nadával a mezi stavy mluvil, že se ještě dočkají toho, že Ferdinandovi II. hlava sražena bude a on, Jan Albrecht, že ji na míse ukazovati bude. Z té příčiny léta 1622 odsouzen všeho jmění, a synovi jeho Janovi Albrechtovi, mladíku velmi vzdělanému, který nevinu svou dovedl, nezůstalo nic jiného, leč jedině statky manželky jeho Beaty. Zabrané statky, totiž Rožďalovice a Nový Ronov prodány l. 1622 Albrechtovi z Valdšteina, od kterého postoupeny léta 1623 směnou za jiné statky Adamovi z Valdšteina. Zámek Rožďalovský bylo tehda stavení od spodku do vrchu od kamene vystavěné s trojími, jedněmi nad druhými pokoji s komorami, a cihlami přikryté. Dole byly konice a kovárna a u vrat vrátnice. Když Adam léta 1638 zemřel a synové jeho se dělili, dostal nejmladší Karel Ferdinand (r. 1639) na svůj díl Lovosice, panství Rožďalovské a Dětenské. Týž byl komorníkem krále Ferdinanda IV. a prodal léta 1650 Rožďalovice a Dětenice Janovi Kryštofovi říšskému hraběti z Valdšteina na Hermansejfě a Hlušcích. Nový pán zemřel léta 1655 a vdova Lidmila Markéta rozená Kunšovna z Lukovec ujavši poručenství nad sirotky, dala se též zvésti na všechny jejich statky. Když léta 1670 starší syn Oktavian Ladislav let svých dosáhl, uvázal se sám v poručenství nad Leopoldem Vilémem mladším bratrem a spravoval společné jmění dvě léta. Při dělení léta 1672 vzal starší bratr Dětenice, Hlušce a Javorník, mladšímu zůstaly Rožďalovice, hermansejf a od statku Hlušeckého vsi Janovičky a Malé Hlušce. Leopold Vilém zemřel léta 1691 dne 5. února, zůstaviv z manželky své Elišky hraběnky Khunové z Lichtenberka pět synův a tři dcery vesměs nezletilé. Rožďalovice ujal později Vácslav Josef, nejmladší syn, jenž dal s manželkou svou Marií Barborou rozenou Palffy sochy kamenné na rynku a před zámkem postaviti a zříditi, tak jak se dnes spatřuje, a erbem svým ozdobiti. Po ní následovali v držení Rožďalovic synové Karel († r. 1784) a Krystyán Filip, jeden po druhém. Léta 1793 získal Rožďalovice Karel v. Möder, od něhož je koupil léta 1802 Jakub svobodný pán Wimmer, c. k. plukovník, a držel je až do léta 1819. Tehda koupila Rožďalovice Sidonie kněžna z Lobkovic rozená Vchynská († r. 1837). Po ní následovali v držení Rožďalovic syn August Longin († r. 1842) a vnuk kníže Jiří, nynější držitel.

Text: historie
17.10. 2021 - August Sedláček, Hrady zámky a tvrze české, díl X.