Nelahozeves

Nelahozeveský zámek vystavěli v renesančním slohu na ostrohu nad řekou Vltavou Florián Griespek z Griespachu a jeho syn Blažej v l. 1552 – 1614. Stavba zámku měla tři fáze. Nejstarší je východní křídlo z l. 1552 – 1558. Pak následovala severní fronta se západním křídlem a nakonec oba jižní rizality, jeden z nich však nebyl dokončen. Hrubá stavba zámku byla hotova asi na počátku 70. let 16. století. Průběh stavby je více patrný ze znaků a z letopočtů na zámecké budově než z písemného materiálu, který je velice strohý. Florián Griespek zemřel v Nelahozevsi v březnu 1588 a byl pochován v rodinné hrobce v Kralovicích na Plzeňsku. Budova nelahozeveského zámku tehdy ještě nebyla zcela hotová, ale dalo se v ní již bydlet. Ve stavbě pokračoval až do počátku 17. století Floriánův nejmladší syn a dědic panství Blažej Griespek z Griespachu.

Renesanční zámek v Nelahozevsi, který stojí na skalnatém výběžku na levém břehu Vltavy, je výrazný stavební masív v půdorysu tvaru U. Na vysoké podezdívce s rustikou spočívající málo členěné zdi s nepravidelně rozloženými okny. Ve čtyřech ostroúhle vybíhajících nárožích je budova rozšířena v čtyřboké masívy věžovitého charakteru (bastióny), jejichž výška však nepřesahuje hmotu vlastní stavby. V tom je ještě patrný pevnostní středověký útvar. Výrazným prvkem nelahozeveského zámku, připomínajícím severoitalské pevnostní stavby, je silné obložení rustikou v přízemí a na hranách budovy a rámování okenních otvorů. Nad silně vyklenutou lunetovou římsou je sedlová střecha (obnovená v 19. století), nad níž vystupují renesanční komíny a drobná vížka s hodinami. Zdi jsou pokryty sgrafity napodobujícími rustiku či figurálními a ornamentálními sgrafity, zejména na severním průčelí a na obou přilehlých nárožích Sgrafitová pole jsou řazena vedle sebe či nad sebou. Ornamentální pásy, oddělující od sebe figurální výjevy, zdůrazňují vodorovné členění pater. Vedle výjevů alegorických se tu uplatňují náměty čerpané z bible nebo z antické mytologie, které byly zpracovány podle rozmanitých předloh, nejspíše rytin. Příchod do zámku vede ze západní strany přes kamenný klenutý most, jenž kdysi míval před branou v jihozápadním nároží poslední část zdvíhací. Velká brána s brankou jsou spojeny portálovou výzdobou, jejíž drobné jónské sloupky (respektive polosloupky) se odlišují od těžké rustiky. V nádvoří překvapuje tvarová zdobnost a členitost vnitřních průčelí zámku v protikladu k hmotnosti a strohosti jeho exteriéru. Tento rozdíl je výrazem dvou hledisek, v renesanci od sebe pečlivě oddělovaných: bezpečné uzavřenosti celé budovy proti okolí a okázalosti interiéru jako středu společenského života. Tři zámecká křídla a nevysoká zeď na čtvrté straně ohraničují téměř čtvercový dvůr. Na vzhledu křídel se přirozené projevily stopy dlouholetého stavebního vývoje. Za slohově jednotící prvek slouží přízemní pilířové arkády jež probíhají na všech třech stranách. Pilíře s oblouky arkád jsou v rustice. Vrchní patra nad jednotně řešeným přízemím jsou však rozmanitá. Nejstarší je východní křídlo zámku, jehož zdi, kdysi pokryté sgrafitem, mají jen vodorovné členění. Okna obou pater, založená na osách arkád, vnášejí do stavby prvek zákonitosti. Schodiště východního křídla nese nádvorní rustikový portál s jónskými sloupy, rámujícími velkou a malou bránu. Nad kladím a římsou se nachází nesouměrně umístěný nástavec s letopočty 1613 – 1614, s griespekovským znakem a iniciálami Blažeje Griespeka a jeho choti Ofky z Bubna. V tvarosloví nástavce se projevují vlivy německé renesance, čímž se liší od ostatní stavby. Odlišnost je patrná i na řemeslné práci tohoto dodatečně osazeného portálu. Menší vchod portálu vede ke schodišti do pater, větší do hlubokých sklepů pod východním křídlem, jež sloužily k uskladnění vína, a do rozsáhlých stájí, rozložených pod jižní částí nádvoří. Klasický řád vládne též v architektuře obou ostatních křídel, která se od východního liší tvůrčí i tematickou vyspělostí. Stavební postup pokračoval i v severním křídle, jehož průčelí má nejbohatší členění; lodžie prvního patra ustupuje poněkud dozadu nad přízemními arkádami a tak zdůrazňuje jejich nosný účel. Nad pilíři arkád vystupují v prvém patře jónské polosloupy, dole spojené bohatě dekorativním parapetem, nahoře lehkým kladím, nad polosloupy zalamovaným. Do takto vytvořených polí jsou vloženy dvojité arkády, opřené uprostřed o štíhlé jónské sloupky. Druhé, nízké patro je členěné pilastry a sdruženými okny. V posledním severozápadním poli jsou oblouky nahrazeny zdí, která skrývá schodiště k lodžii a navazuje na západní křídlo, jež je poměrně úzké. To vniká do souměrného prostoru nádvoří v podobě jakési spojovací chodby na arkádách. V jižní části má vlastní schodiště s portálem. Nádvorní průčelí tohoto západního křídla v podstatě zachovává ráz severního křídla s oběma způsoby členění, jen místo otevřených dvojitých arkád v patře jsou zde okna se štíty střídavě obloukovými a trojúhelníkovými, čímž se uplatňuje pohyb a změna v celkovém řešení stěny. Oba nárožní věžové výstupky, tvořící závěr východního a západního křídla na straně jižní, mají na nádvorní straně členění shodné s vnějškem. Jihovýchodní nárožní stavba zůstala však nedokončena a nemá uvnitř patrové členění; její okna jsou zazděna a místo lunetové římsy je tu pouze jednoduchá profilovaná římsa, která byla osazena dodatečně, patrně až za obnovy zámku po r. 1850. Interiér nelahozeveského zámku byl v průběhu staletí značně pozměněn. Nejlépe se dochovaly místnosti v severním křídle, kde v přízemí byla kuchyně s příslušenstvím, v prvním patře panské obydlí a reprezentační pokoje. Zde zůstaly původní renesanční kazetové stropy, dveře s kamennými profilovanými rámy a se zdobenými nadpražími a krby, jejichž římsy jsou podpírány konzolami. Býval tu též mimo jiné sál zvaný „ráj“ s griespekovskou knihovnou a obrazárna. Do sálů se vstupuje z lodžie s pískovcovými portály, z uchy jeden nese znak Bubnů. Původní renesanční podobu si nejvíce dochoval tzv. rytířský sál v severovýchodním nároží, výtvarně nejcennější část stavby. S výklenky oken se zde střídají tři obrovské niky, zdobené malbou postav římských zbrojnošů v celé šíři. Nad klasicky členěnou podstropní římsou se hroty lunet sbíhají ke střednímu čtvercovému klenebnímu poli s bohatou plastickou výzdobou. Štukové pásy s ovocnými motivy děli plochu klenby na čtyři pole s malovanými náboženskými a mytologickými výjevy. Střední překřížený pás je sestaven z pěti polí s figurálními štukovými reliéfy s náměty z antiky. rovněž lunetová pole a trojúhelníkovitá nezápolí jsou pokryta malbami (v lunetách římští císaři). Vysoký kamenný krb s bohatou plastickou výzdobou toto prostředí jen umocňuje. V druhém patře severního křídla se dochoval pouze jeden pískovcový krb a několik portálů s profilovaným mostěním. Původní dřevěné stropy zčásti shořely při požáru v lednu 1914. Park na jižních stráních pod zámkem a u zámku byl zřízen teprve v 19. století. Původní zámecká zahrada založená v 16. století Blažejem Griespekem zanikla; zbyla z ní jen zazděná branka s griespekovským znakem a s letopočtem 1599. Zámek v Nelahozevsi je dílem italských stavitelů, kteří v době Ferdinanda I. hojně přicházeli do Čech. Ti produkovali stavby buď slohově čisté, nebo jevící určité ohledy k domácí středověké tradici; oba proudy se zde setkaly. Prvnímu směru náleží severní a západní zámecké křídlo, druhému křídlo východní. Slohově nejvyspělejší je výzdoba a prostor rytířského sálu, blížící se palladiovskému okruhu. Stavitelé nelahozeveského zámku měli nejspíše vztah k huti pracující v l. 1530 – 1546 na stavbě vídeňských hradeb, popřípadě později na Kaceřově a v Plzni; zvlášť výrazná je souvislost s osobou Jana de Statia. Trojkřídlé řešení zámku s nárožními výstupky je na svou dobu velice pokročilé. Avšak umístění sklepů a stájí v Nelahozevsi pod jižní částí nádvoří naznačuje, že zde byla navržena budova čtyřkřídlá jako v Kaceřově a teprve později byl plán změněn (snad vlivem staveb francouzské renesance). V nelahozevském zámku se střetávají proudy vyspělého umění střední a severní Itálie s vlivy francouzskými a s prostým pojetím domácích umělců v naší renesanční tradici. Blažej Griespek zemřel v r. 1620. Protože se zúčastnil stavovského povstání z l. 1618 – 1620, byl posmrtně odsouzen ke ztrátě všeho jmění. Nelahozeves byla přenechána vdově, ale ta pro velké zadlužení rodiny musela panství v r. 1623 prodat Polyxeně Pernštejnské z Lobkowicz. Nelahozeveský zámek byl tehdy už v žalostném stavu. Byl vyloupen vojskem v r. 1621 a v dalším průběhu třicetileté války ještě více poškozen průchody obou válčících stran. Tehdy se patrně ztratily veškeré uměleckohistorické sbírky na zámku, včetně knihovny a obrazárny. V r. 1637 získal Nelahozeves kníže Václav Eusebius z Lobkowicz; ten však mnoho pro záchranu zámku neučinil. Po skončení války dal v r. 1652 budovu jen nejnutněji opravit a vybavit mobiliářem. Zámek přestal sloužit jako šlechtické sídlo a byl přeměněn na budovu správy panství a na obydlí úřednictva. V 60. letech 19. století došlo k částečné obnově zámku, ale ta byla přerušena, když se objekt změnil na vojenský lazaret. V roce 1874 Vilemína (1863-1945), dcera knížete Mořice z Lobkowicz, na zámku založila penzionát pro svobodné a ovdovělé šlechtičny. Pro potřeby penzionátu bylo upraveno především východní křídlo, jehož interiér byl zcela přestavěn, takže z původní stavby se dochovaly fakticky jen obvodové zdi a hlavní lunetová římsa. K dalekosáhlejší opravě došlo teprve v r. 1910, kdy byla zachráněna sgrafita a arkády a místnosti prvního patra byly uvedeny do původního stavu. Vilemína byla posledním členem rodu Lobkowiczů, který na zámku žil. V držení Lobkowiczů zůstal zámek Nelahozeves až do r. 1948, kdy byl zkonfiskován komunistickou vládou a stal se majetkem československého státu. V 70. a 80. letech byly jeho prostory využívány jako výstavní síně Středočeské galerie. Byly zde vystaveny obrazy ze sbírek Lobkowiczů a také moderní socialistické umění. R. 1993 byl zámek v restituci vrácen rodu Lobkowiczů. Bezprostředně poté zde byla otevřena dočasná expozice, v l. 1997-2007 zde byla instalovaná stálá expozice "Umění šesti století", obsahující nejvýznamnější díla Lobkowiczkých sbírek. R. 2007 byla část expozice převezena do Prahy, do nového rodinného muzea v paláci Lobkowiczů na Pražském hradě. Na zámku byla r. 2008 instalována nová expozice "Pohled do šlechtického interiéru rodiny Lobkowiczů", která umožňuje nahlédnout do životního stylu této šlechtické rodiny v Čechách v obd. od pol. 19. stol. do pol. 20. stol. Mezi obrazy jsou mj. díla takových mistrů, jako je Peter Paul Rubens, Paolo Verosene, Jan Brueghel či Pieter Brueghel.

Text: historie
19.4. 2006 - Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku - Severní Čechy, http://www.lobkowicz.cz