Mikulov

Vlivem válečných nájezdů se z románské, první historicky doložené, stavební etapy města nic nezachovalo, vyjma jediné stopy ze zámeckého vrchu, kde vyrostl kolem roku 1218 středověký královský a od roku 1249 lichtenštejnský hrad. Dodnes zachovanou uměle vytesanou skalní branou se vcházelo do hradního nádvoří a hradního paláce , střeženého od severu válcovou věží z poloviny 13.století.

V budování hradu pak pokračují první Lichtenštejnové. Hlavní přestavba se uskutečnila ve 14.století, kdy pozdně románský hrad byl přebudován v hrad gotický. V té době vzniká předhradní věž s břitem a další hranolová věž. Vlastní hrad měl tři podlaží. V osmdesátých letech 14.století byla vestavěna do hlavní věže hradní kaple,která měla tvar válce s osmibokou věží. V polovině 16.století z obav před blížícím se tureckým nebezpečím dochází k nové přestavbě mikulovského hradu. V rozích obranných zdí jsou v letech 1540-1550 vybudovány na jihovýchodní, jihozápadní a západní straně mohutné a pevné bastiony, vysunuté z hradebního pásu s půlkruhovitě ukončenými dělostřeleckými rondery, které zůstaly dodnes charakteristickým znakem zámku. V roce 1560 slábne moc Lichtenštejnů a město se na krátkou dobu dostává do rukou uherského válečníka Ladislava Kereczenyiho z Kanyaföldu. Ten začíná po požárech v roce 1561 přestavovat hrad v renesanční zámek. Panství pak přechází v roce 1575 do moci Ditrichštejnů. Ti pokračují v přeměnách zámku za mimořádného úsilí Františka Ditrichštejna, olomouckého biskupa a skutečného vládce Moravy, který přestavuje zámek ve svou hlavní rezidenci. V této době, tj. v letech 1611 až 1618, nabývá hrad podoby pozdně renesančního sídla. Zmíněné bastiony jsou na západní straně zaklenuty a zvýšeny o jedno patro. Současně je opatřen stropem nejmohutnější bastion, vysunutý z hradeb severním směrem, a je v něm umístěn reprezentační Sál předků. Tato přestavba se protahuje až do roku 1633. Po požárech v roce 1719 dostal zámek novou podobu v duchu vrcholného baroka. Architekt Gustav Alexander Oedtl změnil dosavadní třípatrovou budovu na dvoupatrovou, přičemž její výška zůstala zachována. Na východní straně je zbořena hradební zeď a na jejím místě vystavěna letní jezdecká škola se schodištěm do zahrady. Až roku 1728 byla dokončena jízdárna (dnešní divadelní sál), níže pak stáje a deputátní budovy. Na východní straně vzniká místo krytého altánu terasa na mohutných arkádách. V roce 1945 je zámek zapálen ustupujícími nacistickými vojsky a ze zámku zůstávají jen ohořelé trosky. V roce 1947 se začíná s obnovou zámku do dnešní podoby.

Text: historie
10.8. 2003 - web