Libědice

R. 1226 daroval Přemysl I. Otakar doksanskému klášteru ves Libědice (také Lubědice). Nejpozději od počátku 15. století byla ves rozdělena mezi několik majitelů. Roku 1556 koupil jeden z dílů Jan Novohradský z Kolovrat, který si podle A. Sedláčka ve svahu pod kostelem roku 1571 začal stavět tvrz. Jeho manželka Markéta Šliková přinesla do Libědic luteránskou víru, v následujících desetiletích se do dosud výhradně české vsi začali stěhovat německy mluvící protestantští osadníci. Po Janově smrti dědily jeho čtyři dcery, až nakonec roku 1599 prodává poslední z nich Voršila provdaná z Lobkovic tvrz s pětinou vsi a dvorem za 16000 kop míšeňských Otýlii Doupovcové ze Žďáru. Po Bílé hoře odešli protestantští Doupovcové do exilu a jejich majetek byl zkonfiskován, stejný osud postihl i majitele dalších dílů Libědic.

Roku 1633 dostal Libědice Vldštejnův osobní lékař Justus Stroporius z Marsfeldu, po němž roku 1641 dědila jeho žena Marie Zuzana znovu provdaná za Adama Smyslovského z Radvanova. Roku 1668 odkázala Marie Zuzana svůj díl Lilbědic i s tvrzí bosým karmelitánům od kostela Pany Marie Vítězné v Praze. Ti v letech 1708-25 přestavěli tvrz na barokní řádový dům. Po zrušení řádu za josefínských reforem roku 1786 odkoupil Libědice roku 1808 od náboženského fondu Vojtěch Mladota ze Solopysk, který je připojil ke svému panství Mašťov. Po Vojtěchově smrti roku 1827 prodala vdova roku 1838 mašťovské panství i s Libědicemi hraběnce Gabriele z Ditrichštejna, od níž jej o sedm let později koupil Evžen Karel Černín z Chudenic. V majetku Černínů byly Libědice až do konce druhé světové války, kdy byl hraběti Evženu Alfonsovi veškerý majetek zabaven, přestože mu nebyla prokázána kolaborace, pouze se roku 1938 pro záchranu sudetských majetků přihlásil k německé národnosti. Zkonfiskovaný zámek se stal součástí dvora JZD, v jehož „péči“ v následujících desetiletích zchátral do povážlivého stavu. Současným majitelem je společnost CDK Holdings s. r.o., která se pohybuje na trhu s nemovitostmi.

Text: historie
6.8. 2012 - Zany