Dolná Krupá

Vznik kaštěla (slovensky kaštieľ - jeden z typů šlechtických sídel na Slovensku u nás označovaný jako zámek [popřípadě tvrz]) v Dolné Krupé je spojen s rodem Brunsviků. Tento původně zemanský rod žil na území Slovenska prokazatelně již v 16. století v Hlohovci. Michal II. Brunsvik (1671–1719) se sňatkem s Marií Terezií Vitálisovou stal majitelem krupského panství. Jeho syn Anton Brunsvik nechal na místě staršího objektu v letech 1749–1756 podle projektu císařského dvorního stavitele Johanna Baptisty Martinelliho st. vybudovat nový barokní kaštěl. V roce 1775 císařovna Marie Terezie Habsburská povýšila Antona I. Brunsvika na hraběte s právem nosit predikát de Korompa (z Krupé). V roce 1780 se krupského panství ujal po otcově smrti jeho mladší syn Jozef Brunsvik (1750–1827). V letech 1792–1796 byl kaštěl přestavěn podle návrhu architekta Johanna Josefa Talherra, hlavního stavitele Uherské královské stavební komory. K zámku, rozšířenému na barokně-klasicistní objekt, postupně přibývaly další budovy. Bylo to například divadlo (stávalo vpravo od zámku, zbořeno v r. 1945), knihovna, hospodářské budovy (zbořeny v r. 1947), domek zahradníka, oranžérie nebo altánky v zámeckém parku. V letech 1800–1801 a 1806 zámek navštívil skladatel Ludwig van Beethoven a právě zde měl údajně během svého pobytu zkomponovat známou sonátu "Měsíčního svitu", opus 27.

Již v roce 1813 se Jozef Brunsvik rozhodl zámek znovu přestavět a zmodernizovat. Přestavbou pověřil mladého italského architekta Antona Piuse Rigela z Říma, který ještě téhož roku začal s pracemi. U zámku byl současně vybudován také rozsáhlý anglický park s vodním systémem tří jezer, který projektoval architekt Christian Henrich Nebbien (1788–1841). Veškeré práce byly dokončeny v roce 1822. Dalšími majiteli Dolné Krupé byla uherská větev Chotků (slovensky Chotekové), kteří sem přichází sňatkem Henriety Brunsvikové s Hermanem Chotkem. Příslušníci tohoto rodu se později zasloužili o rozkvět panství. Na přelomu 19. a 20. století panství proslavila Marie Henrieta Chotková (slovensky Mária Henrieta Choteková [1863–1946]), která patřila k nejvýznamnějším šlechtitelům růží v Evropě a je dodnes známa jako „růžová grófka“. Poslední hraběnka Marie Henrieta Chotková byla v roce 1945 vyhnána ze zámku a v roce 1946 zemřela v nedalekém klášteře Jozefínum. Téhož roku byl zámek zestátněn a sloužil k léčbě tuberkulózy a poté jako ústav pro duševně choré. Od roku 1969 přešel pod správu Slovenské národního muzea a začala jeho rekonstrukce. Od roku 2003 přešel celý areál pod správu Slovenského národního muzea – Hudebního muzea a je v něm komplexní archiv dokumentující dějiny hudby a hudebních nástrojů.

Text: historie
27.5. 2016 - Luděk Vláčil

Zdroje
http://www.snm.sk, Hrady, zámky a kaštiele na Slovensku OSVETA 1973 Štefan Pisoň a další.