Bílovice byly dlouhou dobu lenním statkem olomouckého biskupství, jak o tom svědčí již první zmínka v r. 1256. Spolu s Biskupicemi bylo léno uděleno r. 1274 Heidenreichovi z Domařova. Ve 14. a 15. století patřily Bílovice rodu Kuželů, ale v téže době byla ves rozdělena; teprve v r. 1490 se obě části dostaly do rukou Jana Onšíka z Bělkovic. V držení tohoto rodu byly až do 80. let 16. století.

Tvrz se poprvé připomíná v r. 1552, i když existovala určitě dříve. Nejpozději byla vybudována po r. 1490, po spojení obou částí Bílovic. V r. 1592 získali statek Ledeničtí z Ledenic. V r. 1617 byl opět rozdělen na dvě části a díl s tvrzí získal Jan Skříčovský z Pozdětína. K novému spojení obou částí statku došlo po r. 1666, kdy Bíloice byly dány lénem Adolfu Skydinskému ze Skydině. V 1. 1718- 1809 byli jejich držiteli Bevierové z Freiriecku. Poté bylo léno přenecháno za 60 139 zl. Hraběti Ferdinandu z Laurencin-Beaufortu. V místech staré tvrze byl kolem r. 1800 vybudován nynější zámek, budova se středovým rizalitem, upravovaná v průběhu 19. století i v nejnovější době. Kolem zámku se rozprostírá přírodní anglický park.

Od r. 1831 až do konfiskace v r. 1945 patřil zámek rodu Logothettů. V r. 1854 zde byl hostem malíř Josef Mánes, který tu také nakreslil několik kreseb (mj. Veroniky Čudové) a krojových studií.

Dnes je zámek v majetku obce Bélovice.

Text: historie
20.4. 2004 - Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku - Jižní Morava