vodní nádrž Březová

Vodní nádrž Březová na řece Teplé je součástí vodohospodářské soustavy Stanovice-Březová. Soustava, kterou tvoří vodní dílo Stanovice, čerpací stanice Teplička, jez Teplička a vodní dílo Březová, zajišťuje ochranu města Karlovy Vary před stoletými povodněmi. Hranice obcí byly upraveny tak, že plocha celé nádrže tvoří výběžek území obce Březová, vklíněný mezi území města Karlovy Vary a území obce Stanovice; Březová až do r. 1990 byla součástí města Karlovy Vary, k němuž byla připojena po 2. světové válce.

Stavbu přehrady na řece Teplé iniciovalo město Karlovy Vary po katastrofální povodni v r. 1890. Přípravné práce začaly v r. 1911, přerušila je však 1. světová válka a projekt byl dokončen až r. 1928. Architektonickou část projektu vypracoval profesor pražské německé techniky Arthur Payr (1880–1937). Stavbu přehradní hráze provedlo v letech 1931-1935 konsorcium firem Lanna z Prahy a Pittel & Brausewetter z Vídně, strojní zařízení výpustí vyrobily firmy Vítkovické horní a hutní těžířstvo a Českomoravská Kolben–Daněk. Oficiální uvedení do provozu se uskutečnilo v r. 1937. Nádrž je dlouhá 2 km. Po hrázi a kolem přehrady vede silnice I/20, která je náhradou za starou silnici z Karlových Varů do Mariánských Lázní. Ta byla vodním dílem Březová zatopena. Dosud je na dně nádrže při poklesu hladiny patrný starý silniční most původní silnice. Na pravé straně přehrady je domek hrázného. Vodní nádrž Březová na řece Teplé je součástí vodohospodářské soustavy Stanovice-Březová. Soustava, kterou tvoří vodní dílo Stanovice, čerpací stanice Teplička, jez Teplička a vodní dílo Březová, zajišťuje ochranu města Karlovy Vary před stoletými povodněmi. Hranice obcí byly upraveny tak, že plocha celé nádrže tvoří výběžek území obce Březová, vklíněný mezi území města Karlovy Vary a území obce Stanovice; Březová až do r. 1990 byla součástí města Karlovy Vary, k němuž byla připojena po 2. světové válce. Stavbu přehrady na řece Teplé iniciovalo město Karlovy Vary po katastrofální povodni v r. 1890. Přípravné práce začaly v r. 1911, přerušila je však 1. světová válka a projekt byl dokončen až r. 1928. Architektonickou část projektu vypracoval profesor pražské německé techniky Arthur Payr (1880–1937). Stavbu přehradní hráze provedlo v letech 1931-1935 konsorcium firem Lanna z Prahy a Pittel & Brausewetter z Vídně, strojní zařízení výpustí vyrobily firmy Vítkovické horní a hutní těžířstvo a Českomoravská Kolben–Daněk. Oficiální uvedení do provozu se uskutečnilo v r. 1937. Nádrž je dlouhá 2 km. Po hrázi a kolem přehrady vede silnice I/20, která je náhradou za starou silnici z Karlových Varů do Mariánských Lázní. Ta byla vodním dílem Březová zatopena. Dosud je na dně nádrže při poklesu hladiny patrný starý silniční most původní silnice. Na pravé straně přehrady je domek hrázného. Hlavním účelem nádrže je protipovodňová ochrana města Karlovy Vary a zajištění periodických proplachů koryta pod hrází. Vedlejším účelem je výroba elektrické energie a nadlepšování průtoku při pořádání kanoistických závodů na toku pod hrází. Je zde také regulovaný chov pstruhových ryb. Na nádrži Březová je zakázán provoz plavidel se spalovacím motorem. Hráz je přímá, betonová, gravitační. Její maximální výška nad terénem je 25 m, šířka koruny hráze je 8,4 m a její délka 228,8 m. Přehrada má pět bezpečnostních korunových přelivných ploch. Výpustná zařízení jsou dvě. Levé výpustní zařízení slouží jako přívodní potrubí vody k soustrojí malé vodní elektrárny. Strojovna elektrárny pod přehradou je osazena třemi soustrojími s plně automatickou regulací a kontrolou chodu. Levá výpusť byla připravena na osazení malou vodní elektrárnou již od výstavby ve 30. letech 20. století, ale samotná instalace proběhla až v r. 1988, rekonstrukce a automatizace do současné podoby pak proběhla v r. 2002.

Text: popis
7.9. 2022 - Jiří Špaček

Zdroje
(s využitím informací různých webových stránek)