Skalákova studánka je opředena mnoha mýty a pověstmi. V dobách epidemie cholery, která tento kraj postihla v roce 1832, zůstala tato studánka bez nákazy, takže se mezi lidmi rychle rozšířila zvěst, že je v ní voda zázračná. Začali ji tedy používat i jako lék. Kolem studánky při tom zavěsili mnoho svatých obrázků a děkovných křížků, které zde dosud visí a mají dokazovat zázračná uzdravení.
Vedle studánky je kromě toho kříž s deskou popisující tragickou událost z 8. září roku 1787. V noci toho dne vypukl ve Zbečníku požár a dvě vedle sebe stojící chalupy Jana Berana a Josefa Kaválka lehly popelem. Uhořeli v nich všichni obyvatelé i se sedmi dětmi. Název studánky má souvislost s dílem Aloise Jiráska, který ve svém románu „Skaláci“ popisuje selské povstání z roku 1775, které proběhlo na Náchodsku a Trutnovsku. Tehdy se povstalí sedláci, zvaní „Skaláci“, se podle románu schovávali před zlobou knížete Piccolominiho v Maternici nedaleko lesní studánky. Tu autor v díle nazývá „Skalákovou studánkou“ a ten název jí už zůstal. Severně od studánky se nachází skalní útvar, zvaný Zbečnické chleby.Text: historie
19.5. 2025 - Jiří Špaček
Zdroje
https://cs.wikipedia.org/wiki/Skalákova_studánka
|
Přihlášení |
