rybník Svatá Anna

Neobvyklý název tohoto, původně mnohem většího rybníka vysvětluje skutečnost, že se nachází nedaleko skřivanského kostela sv. Anny. Podle všeho existoval již v dobách, kdy tu stávala stará tvrz, u níž byly jako ochrana používány i vodní příkopy a záložní voda pro ně mohla být právě i v této vodní ploše. Je možné, že ho upravil Vilém z Pernštejna, který tu byl pánem v letech 1519-1547, neboť v té době bylo již ve Skřivanech zaznamenáno několik rybníků, ale s jistotou nelze říci, zda se u jednoho z nich jednalo o předchůdce Svaté Anny. Jedna ze zmínek o rybníku v sousedství tvrze pochází např. z roku 1654, ale např. v I. vojenském mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikaci z let 1780-1783 po něm nenalezneme stopy, což znamená, že byl někdy v 18. století zrušen, ale počátkem následujícího věku došlo k jeho obnově.

Jeho původní velikost a rozsah můžeme zjistit zejména nahlédnutím do indikační skici stabilního katastru z roku 1840 od geometra 3. třídy Antona Winda. O 5 let později byly celkem na katastru obce 2 ha, 70 arů a 58 m² vodních ploch, z nichž rybníky bez rákosu činily 2 ha, 57 arů a 81 m². Nešlo však jen o Svatou Annu, ale o Stihňovský rybník, jenž tehdy také existoval. Obojí je zaznamenáno rovněž v mapě II. vojenského mapování z let 1836-1852. Severní hráz rybníka sloužila jako cesta. Ta ale vedla úplně jinak než dnes, o čemž píše obecní kronika takto: "Před kostelem byly kaštany a akáty dosud stojící. Mezi kostelem a továrnou byla silnice ke mlýnu, která vedla mezi dvěma domky pro hospodářskou čeleď a hospodářskými staveními ode mlýna k Podolibům. Cesta po hrázi vystavěna byla snad za dob prvého Ledvinky. Dříve se lidé v době zátopy převáželi ke Stihnovu po lodi. Do lesa jezdívalo se při zámrzu a jindy brodkem." Výhodou rybníka však bylo jeho položení, protože voda z něj se používala jak v cukrovaru, tak v případě požáru jako zdroj vody k hašení. Jeho změny výměry jsou dobře zaznamenatelné v mapě III. vojenského mapování z let 1877-1880. V roce 1905 byl rybník značně znečištěn, protože při požáru rafinerie tekl hořící cukr až přímo do něj. Bylo ho v něm tolik, že ho prý lidé z něj vybírali a používali na pečení perníku a různého cukroví. Požár se podepsal i na jiných věcech, protože po roce 1911 bylo zbořeno stavení čp. 31, silnice podél rafinerie byla zrušena a přeložena kolem chalupy čp. 9. Dřevěná zvonice na východ od kostela byla přeložena za cestu, a to na současné místo. Následně byl zavezen náhon, část rybníka byla zasypána a vystavěna okresní silnice s betonovým mostem. Mnohé se tak dělo podle regulačního plánu z roku 1896, jenž byl vyhotoven novobydžovským geometrem Františkem Karlasem a všechny výše jmenované změny můžeme zaznamenat v mapě od Josefa Bělohlava z roku 1911, kdy se sám rybník ukrývá pod názvem obce. Rybník byl v těch dobách již dlouhou dobu obecním majetkem, což můžeme vidět v již zmíněné indikační skice stabilního katastru. Obecní zastupitelstvo postoupilo závodu jeho část a některé přilehlé pozemky. Jedinou podmínkou bylo to, že továrna nechá svým nákladem vystavět silnici od závodu na hranice sloupenského katastru a postoupí obci pozemek, jemuž se od dávných dob říkalo "mršník". V roce 1914 pak byla postavena zeď od továrny kolem zámeckého parku, aby byl oddělen od silnice. Redukce vodních ploch je vidět také z toho, že roku 1948 bylo ve Skřivanech pouhých 92 arů a 15 m². Naopak na léta 1900-1901 plánovaná regulace řeky Cidliny nebyla provedena. Důvodem byl odpor rolníků i mlynářů, jež se těchto úprav báli. Jediným úspěšně dokončeným dílem byla silnice s železným mostem na hrázi, která byla v roce 1901 převzata do správy okresu. Změnou prošel též vodní kanál. Původně totiž ústil u samého skřivanského mlýna, ale po úpravě silnice byl prodloužen až k betonovému mostu, u něhož bylo roku 1922 zřízeno koupadlo, později doplněné schůdky a můstkem a v následujících desetiletích ještě rozšiřované. V dubnu 1924 byla hráz rybníka osázena kaštany. Do své původní velikosti se rybník vrátil pouze za červnové povodně v roce 1926, a to právě jen díky přírodě. Následně musely být jeho břehy i hráz opraveny. 10. července 1927 byly zahájeny práce na vybírání bahna z rybníku. Trvaly plných 14 dní. O 2 roky později byl střední dřevěný most nahrazen novým betonovým. Postupně se však ze zbylého rybníku stalo několik menších, což můžeme vidět z vojenské topografické mapy z roku 1960 od F. Kováře, kdy byla jejich maximální hloubka 1 m. To již byly všechny rovněž v majetku státu. Jejich počet se do dnešní doby změnil, stejně tak jejich plocha. Došlo zejména ke zrušení jižního rybníka, který býval svého času větší než severní. Zároveň byl od těchto rybníků oddělen Skřivanský náhon, jenž byl původně přímou součástí severního rybníka poblíž továrny. Dnes je porostlý stromy a dřevinami, které připomínají lužní les. Severní rybník byl naposledy upraven počátkem 60. let 20. století, což zjistíme porovnáním leteckých měřických snímků z let 1961 a 1968. Přes všechno výše uvedené, jsou Svatou Annou mnohdy přezdívány všechny rybníky a nádrže, které z ní původně vznikly. Oficiálně je jí pouze ten proti továrně, jenž má 3 100 m². Jednou z posledních změn okolo něj bylo odkoupení pozemků pod ním od J. Ludvíkové a L.Trejbalové v ceně 7 Kč za m² v roce 2011. O 2 roky později vydalo Povodí Labe předběžný souhlas s odprodejem rybníka do majetku obce. Nakonec došlo k jeho bezúplatnému převodu. Později bylo zadáno vypracování projektové dokumentace. Na přilehlých pozemcích však byly následně v půdě objeveny těžké kovy a jiné nebezpečné látky, jejichž likvidace je finančně nákladná, a tak k zamýšlené revitalizaci dosud nedošlo. Kdyby však byla provedena, určitě by se jednalo o krásné zákoutí, ale nikdo neví, co vše zde bylo v dřívějších dobách uloženo a skrývá se pod návozy zeminy. Nejlepší by byla kompletní revitalizace, jež by zahrnula i areál továrních odpadních jam (jejich rozsah je vidět z leteckého měřického snímku z roku 1951, kdy se v nich krásně odráží sluneční svit), náležejících společnosti Trivium Packaging Czech Republic s. r. o., s níž obec jedná o převodu pozemků. Tato lokalita by si to opravdu zasloužila.

Text: historie
20.2. 2023 - Boris Jelínek (redakční úprava: Jiří Špaček)