Pohránovský rybník, jenž se nachází nedaleko železniční trati z Hradce Králové do Pardubic, býval původně zván jako Jezero, ale toto pojmenování bylo později přeneseno na písník mezi Stéblovou a Čeperkou, a tak se přišlo se současným názvem. Důkazem o tom může být zmínka ve Františkem Karlem Rosůlkem redigovaném díle „Pardubicko, Holicko, Přeloučsko. Díl III. Místopis“ z roku 1909, v níž se píše toto: „Pod obcí jižně rozlévá se rybník zvaný Jezero, výměry 117 jiter 534 sáhy. Dříve se vypouštělo vždy po třech letech a rok odpočívalo. Později vypouštěl se vždy na podzim a na jaře se nalévaly vodou struhy, vedené z Velké Čeperky. Hloubka Jezera jest v nejhlubších místech 2 m.“

Kdy tento rybník vznikl, to stejně jako u jiných přesně neznáme. Podle všech indicií však u jeho počátku nestáli opatovičtí benediktýni, ale až Vilém z Pernštejna, jemuž připadl Pohránov 8. ledna 1491. V roce 1496 rybník již existoval, protože tohoto roku bylo poddanému Homolkovi zatopeno rybníkem Jezerem 8 jiter polí a luk, za což mu byly dány 3 jitra u Hrobic a 5 jiter mu mělo být vynahrazeno hotovostí ve výši 5 kop grošů míšeňských. Od platu vrchnosti však osvobozen nebyl. V rybniční registře z roku 1500 můžeme zase číst, že rybník Staré Jezero zatopil role a louky pohránovským rolníkům Malíkovi, Jonášovi a Kabelemu, za což jim byla dána náhrada. Podobně dopadla i obec, neboť všichni byli odškodnění pozemky z tzv. Janečkovské dědiny. Stejně postiženi byli i občané ze sousedního Hrádku, a to Prokop, Vašek, Bartoň Žid a Duchek Krkan (též psán jako Krhaň). Za pravidelné vytápění hrádeckých pozemků rybníkem Jezerem bylo v roce 1507 dovoleno obyvatelům této obce pást dobytek i u samého rybníka.

Podle urbáře pardubického panství z roku 1588 bylo Jezero sedmým největším panským rybníkem, neboť mělo 390 měr, i když oproti Velké a Malé Čeperce s 4 561 měrami bylo spíše trpaslíkem. Jeho rozlohu můžeme zjistit nahlédnutím do indikační skici stabilního katastru z roku 1839 od adjunkta 2. třídy Roberta Tiefa a geometra 2. třídy Wilhelma von Hillmayera (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=CHR339018390). Tehdy však byl rybník nazýván jako Podohradský (zapsán v tehdejší řeči jako „Podwohradský“ a pojmenování „Gezero“ je uvedeno jen drobným písmem, přičemž prvně jmenovaný název upamatovával na vykácený les téhož jména). V letech 1856-1857 byla přes něj vedena železniční trať z Pardubic do Josefova, čehož důkazem může být mapa pardubického panství z roku 1882 od lesníka Otakara Seidla. V souvislosti s touto stavbou byl rybník zmenšen. Jezero bylo nakonec vysušeno v roce 1865 a následovalo tak další vodní plochy v okolí, z nichž se do dnešních dob zachovalo velmi málo. Jak se zmenšila výměra rybníků v katastru Pohránova, to můžeme posoudit nahlédnutím do výkazu ploch stabilního katastru a srovnat jej s o sto let pozdějšími údaji, takže zatímco roku 1845 bylo v obci 74 ha, 52 arů a 77 m2 rybníků a jezer (z toho 67 ha, 52 arů a 14 m2 tvořily rybníky bez rákosu a zbytek byly jezera bez rákosu), tak v roce 1948 jich bylo pouze 54 ha, 46 arů a 47 m2. Teprve roku 1887 bylo celé okolí skutečně vyměřeno, a to kvůli budování nových struh. Sám rybník byl obnoven až v roce 1888, i když v katastrálních i jiných mapových dílech býval zakreslen. Příkladem budiž mapa reambulace stabilního katastru z roku 1878 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=omc&idrastru=B2_a_4C_5641_2).

Od obnovy rybníka, lidově zvaného jako Pohraňák, byl využíván nejen k chovu ryb, nýbrž také jako zdroj vody pro hašení a závlahy okolních pozemků a v neposlední řadě do něj mířila mládež z okolních obcí, aby se zde v letním období vykoupala a v zimě si zabruslila. Roku 1919 byla celá vodní plocha i s břehy ve výměře 67 ha přidělena pozemkovým úřadem k budoucí továrně na látky výbušné pro náhon vody. V roce 1935 však Továrna na látky výbušné v Semtíně vyměnila tento rybník ve výměře 67 ha s Okresním velkostatkem v Pardubicích za lesy a luka v „Rozkoši“. V té době byly na rybník umístěny plovoucí hnízdící ostrůvky, jež měly dopomoci v boji s úbytkem ptactva. O rok později byl rybník přidělen honitbou k pardubickému okresnímu velkostatku, protože strouhou souvisel s okresní honitbou „Čeperka“. Pohránovský honební výbor se spolu s honebním společenstvem proti tomuto rozhodnutí okresního úřadu v Pardubicích odvolaly, ale zemský úřad v Praze 20. července 1937 jejich odvolání zamítl. Tehdejší rozsah rybníka lze zjistit z mapy rybníka Jezera a jeho severního okolí od B. Matějčka z roku 1936. O 4 roky později se pak rybník mihl na stranách tisku hříčkou přírody, když na jeho březích v září opětovně rozkvetly blatouchy. V roce 1945 využili lesů okolo rybníka uprchlí ruští zajatci, z nichž někteří se ukrývali v seníku, zřízeném v lese „Rozkoši“ lesní správou firmy Explosia ke krmení lesní zvěře a za zmínku stojí též nálet německého letadla na okolí továrny v okolí rybníka. Jinak se do historie mnoho nezapsal, pokud nezapočteme takové drobnosti jako požár rákosí roku 1976, případně různá branná cvičení či závody kolem něj, např. v letech 1953-1954 krajským autoklubem Svazarmu zde uspořádaná plochá dráha na ledě nebo do roku 1989 konaný Běh Záře. V roce 1991 byl rybník vybagrován, čímž došlo ke zničení okolních slatinných luk, jež ještě v 80. letech 20. století byla bohatá na řadu vzácných rostlin. Další věcí, jež se v poslední době dotkla rybníka, byla oprava koryta Velké strouhy.

Ve své podobě se tento chovný rybník dochoval do dnešní doby. Vodu mu dodává jedna z větví Opatovického kanálu, jež je zvaná jako „Velká strouha“. Jeho vlastníkem je dnes Rybniční hospodářství, s. r. o., Lázně Bohdaneč. Rybník je obklopen podmáčenými loukami a rákosinami, které jsou chráněny jako přírodní památka „U Pohránovského rybníka“, jež byla vyhlášena nařízením Pardubického kraje ze 20. listopadu 2014 s účinností od 1. ledna 2015, a to na ploše 64,97 ha. Chráněné jsou populace vzácných a ohrožených xylofágních druhů brouků a zvláště chráněných druhů živočichů vázaných na mokřadní společenstva, zachovalejší lesní společenstva (zejména acidofilní doubravy a mokřadní olšiny) a mokřadní ekosystémy (viz https://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/zchru/index.php?SHOW_ONE=1&ID=14455). Totožnou plochu zabírá stejnojmenná evropsky významná lokalita, která byla vyhlášena nařízením vlády ze 26. října 2009 s účinností od 3. listopadu téhož roku za účelem ochrany lokality silně ohroženého lesáka rumělkového (Cucujus cinnaberinus). Chráněny jsou však pouze lesní porosty a mokřady obklopující Pohránovský rybník, vlastní rybník součástí přírodní památky není (viz https://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/evl/index.php?SHOW_ONE=1&ID=13415). Za zmínku stojí rovněž to, že v roce 2013 tu byl uskutečněn stručný botanický a ornitologický průzkum.

Text: historie
29.11. 2023 - Boris Jelínek