Pod Dehetníkem

Les Dehetník se nachází na jih od Divce a dříve byl též zván jako Devítník (v josefinském katastru kolem roku 1789) a objevuje se i verze Dechník. Jeho současný název vznikl podle toho, že se zde dříve vyráběl v jámách dehet. Od dávných dob býval z většiny majetkem smiřického panství, a to až do vzniku ČSR, kdy byl les o rozloze 138 hektarů 45 arů zabaven císařskému rodinnému fondu Habsburků a jeho vlastníkem se stal stát. Již odedávna Dehetník tvořil samostatný honební revír a byla z něj placena téměř 1/3 veškerých přímých daní předepsaných obci. Menší část, jež dříve náležela k novoměstskému panství, se dostala v 19. století do rukou několika místních rolníků. Na jeho severozápadní straně se nachází kopec „Slatina“ (281,0 m n. m.), v severozápadní části lesního masivu se vypíná „Dubový kopec“ (279,0 m n. m.), mezi nimi „Zelený kopec“ (274,5 m n. m.) a na jihovýchod k Blešnu je další kopec - „Spáleník“ (též „Spálený kopec“ či „Spálenec“, 284,6 m n. m.). Na jižní straně lesa se nachází železniční trať, jež ho odděluje od jeho původního zbytku.

V lese pod „Spáleným kopcem“ se nalézalo okrouhlé místo vyplněné popelem, na němž se počátkem 20. století našla řada prehistorických keramických střepů s vlnovkami. Trojice nádob se odtud dostala do sbírky místní školy. Podle pověsti tu měl stávat dvůr i s tvrzí, ve skutečnosti šlo o část pravěké osady. V roce 1745 tábořili u Dehetníku pruští vojáci. 28. května 1764 došlo k obnovení mezí mezi obecním a panským lesem. Roku 1796 si přinesl z Dehetníku malý doubek František Vachek z čp. 34 v Kociánovicích a zasadil ho na svém dvorku. Od 23. srpna 1983 je památkově chráněn a dnes má výšku 20 m a obvod 530 cm (https://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/pstromy/index.php?SHOW_ONE=1&ID=8500). V roce 1916 složily na Dehetníku svůj slib první královéhradecké skautky. Roku 1930 les málem vyhořel, což dokládá článek „Národních listů“ z 9. července 1930: „Poustevník, žijící v lese, uchránil jej od velkého požáru. Blíže obce Černilova, na Královéhradecku, vzňal se les „Dehetník“, který se velmi rozšiřoval, leč přece včas zabráněno velkému rozšíření požáru vyprahlého lesa. V lese totiž žije poustevnickým životem Augustin Špaček, jenž první oheň zpozoroval a pomocí hlíny dusil vznikající požár. Poustevník přivolal voláním v lese náhodou přítomnou domkářku Švábovou s dcerou, která tu sbírala klestí a tyto také hořící mech utloukávaly a ušlapávaly. Když požár vznikal, přicházel k lesu četnický strážmistr V. Binar z Černilova, jenž konal služební obchůzku a také tento zasáhl účinně do záchranných prací. Oheň byl včas omezen, nebýti však těchto tří osob, byl by se jistě vzňal celý les. Po příčině požáru se pátrá.“ V letech 1944-1945 využívala Dehetník ilegální odbojová skupina, kterou založil poručík Jiří Stránský z čp. 48 (partyzánská četa „Jiří“). Od 19. století byl les rovněž místem různých výletů a cvičení. 19. května 1897 se sem vydali žáci c. k. vyšší reálné školy na botanickou vycházku. 25. ledna 1916 bylo v lese uspořádáno cvičení junobrany. Les byl obsazen a bráněn žáky obchodní akademie a učitelského ústavu a na ně útočili od Slezského Předměstí žáci gymnázia a reálky, kteří pronikli až k Divci. 20. května 1917 zde měly skautky z královéhradeckého městského dívčího lycea půldenní cvičení ve čtení mapy. Opět se tu objevily 10. a 24. června téhož roku. V témže roce sem směřovala rovněž pochodová cvičení c. k. vyšší reálné školy. Roku 1962 opět v Dehetníku hořelo a obdobných věcí se tu za poslední staletí stalo mnohem více. Nejvýraznějším objektem Dehetníku je však tzv. Jakubova studánka (dnes nesprávně nazývaná jako „Pod Dehetníkem“, viz https://www.estudanky.eu/3061-studanka-pod-dehetnikem), jež zde existuje od nepaměti a pro vodu si do ní chodili lidé z Divce i za největšího sucha, např. v roce 1934. Někdy na přelomu 18. a 19. století došlo k její první úpravě, kdy zde byl umístěn první dřevěný kříž, i když ještě v I. vojenském mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikaci z let 1780-1783 ho tu nenalezneme (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c096). V té době se začalo o zdejší studánce hovořit jako o zázračné, ale tyto pověsti se nijak nepotvrdily. Další dřevěný kříž byl postaven v roce 1910 podplukovníkem ve výslužbě Janem Stránským z čp. 48 a byl situován přímo nad studánkou, a to příčným ramenem k cestě. Nový kříž, který byl umístěn o několik metrů dále nad studánku a čelem k cestě, dal postavit Josef Souček z čp. 5 na památku uzdravení Marie Součkové, manželky jeho syna Josefa Součka. Silný dub na kříž byl pokácen nedaleko studánky na pasece, jež vznikla polomem při větrné smršti 4. července 1929. Vytesal jej Rudolf Honsnejman, tesař z Divce. Zahrádku kolem kříže zhotovil a natřel Václav Honsnejman, truhlář z Divce. Na kříž byl umístěn plechový Ukřižovaný Ježíš Kristus, kterého maloval akademický malíř Adolf Doležal z Hradce Králové, známý zejména jako malíř východočeských krajin a starých královéhradeckých zákoutí (viz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php/DOLEŽAL_Adolf_18.2.1898-25.9.1978). Nový kříž byl vysvěcen 11. srpna 1935 děkanem Msgre. Josefem Ungrem z Černilova a kaplanem P. Ferdinandem Houbem. Zároveň s novým křížem došlo k úpravě studánky. Ta byla vyčištěna a kamenné obložení bylo zvýšeno betonovými zdmi. V průčelní zdi byl ponechán otvor pro odtok vody mosaznou trubkou a 2 otvory pro přístup vzduchu. Studánka pak byla přikryta betonovou deskou. Betonové práce na studánce provedl Sedláček, starší hajný z Oulišť. Potůček, který zde pramení, se spojuje s dalším ze „Spáleníku“ a u Svinárek se vlévá do Orlice. Současný vzhled studánky vznikl díky Lesům České republiky. Nedaleko pod studánkou, jež již dávno nedosahuje své původní vydatnosti (ještě v roce 1967 činila 1 l/s), se nachází v jedné z původně vypadajících dubohabřin malá vodní nádrž Dehetník, která je mělká a neprodukční, protože jejím úkolem je poskytnout vhodnou příležitost pro existenci různých rostlinných a živočišných druhů. V současné podobě byla vybudována v listopadu až prosinci 2006, když proběhla revitalizace její starší předchůdkyně s hrází ze 40. let 20. století, sloužící od přelomu 19. a 20. století zejména jako zdroj požární vody, i když tehdy v menší výměře. Její objem při normální hladině nadržení je 1 623 m3, objem při maximální hladině nadržení 2 511 m3, délka hráze 52 m, výška 2,4 m, plocha nádrže při provozní hladině 2 910 m2 a plocha obnoveného a nově vzniklého mokřadu 980 m2. V roce 2008 došlo v rámci projektu reintrodukce raka říčního k vysazení tří desítek raků do této nádrže. Z celého blízkého okolí stojí ještě za zmínku objekty bývalé stanice alokačních pohonných hmot (ALPH) v severní části porostu při silnici ze Slatiny do Librantic, která sloužila pro záložní uskladnění pohonných hmot pro královéhradecké vojenské letiště, od něhož byla vzdálena 5 400 m. Obsahovala dvojici nádrží o objemu 1000 m3 a její vybudování v 50. letech 20. století vyšlo na téměř 1 770 000 Kč. Podle knihy Zdeňka Doubka a Ing. Heleny Rezkové obyvatelé Divce vzpomínali, že v roce 1967 se tam při kopání jámy objevila voda, na jejímž povrchu byla silná vrstva kerosinu. Dal se nabírat šoufkem, tedy naběračkou na močůvku. K jejímu zrušení došlo v souvislosti se zánikem královéhradeckého vojenského letiště. Roku 1992 byly nádrže již kompletně prázdné a dnes náleží Bc. Jakubu Matouškovi, který je postupně upravuje k novým účelům.

Text: historie
26.11. 2023 - Boris Jelínek