První písemná zmínka o Žíšově je z roku 1318, kdy jej vlastnil Protivoj z Žíšova a Chmeliště. V roce 1364 bratři Chonata a Jaroš vykonávali podací právo k místnímu kostelu. Roku 1400 jsou zmiňováni bratři Václav a Prokop ze Žíšova. Každý z nich vlastnil jeden dvůr – Václav dvůr s tvrzí, druhý dvorec zvaný Prokopovský. Posledními zemany ze Žíšova byli Václav a Rudolf, kteří bez potomků zemřeli roku 1456. Po jejich smrti připadl jejich majetek králi Ladislavu Pohrobkovi. Ten jej před rokem 1460 věnoval Matěji Borotínovi z Vestce (který se na Žíšově usadil) a Ctiboru z Beztuhova. Roku 1520 jsou zde uváděni Jan, Kryštof a Felix z Údimě. Jejich rodu patřila tvrz po celé 16. století a za jejich vlastnictví byla gotická tvrz přestavěna renesančně. Roku 1601 Anna Amalie, roz. Žíšovská z Údimě prodala statek a tvrz, které dostala od svého strýce Borotína Žíšovského z Údimě, Jindřichu Něnkovskému Medonosovi z Medonos. Od pánů z Medonos získala tvrz Veronika Kolovratová, manželka Heralta Libštejnského z Kolovrat, hejtmana Kouřimského kraje. Ten jej po své manželce zdědil a 19.února 1628 daroval jesuitské koleji v Kutné Hoře. Jezuité tvrz přestavěli na zámek, který užívali jako letní rezidenci až do zrušení řádu v r. 1773. Poté získal Žíšov náboženský fond, který jej prodal Janu Františku Svobodovi a ten jej začlenil do křesetickoúmonínského panství. V r. 1785 byl dvůr rozdělen na dvě poddanské usedlosti. Jako statek sloužila část s tvrzí do 50. let 20. století, poté zde byly kanceláře JZD, od roku 1970 byla tvrz prázdná, koncem 80. let 20. století sloužila jako kulturní místnost. Dnes je objekt soukromým majetkem.

Text: historie
29.8. 2008 - Milan Caha

Zdroje
( Poche E. a kol. Umělecké památky Čech, díl 4. T-Ž, Academia, Praha 1982 a http://zisov.unas.cz)