Jakési Svojšice se poprvé v pramenech objevují již roku 1265, není však jasné, ke kterém z několika Svojšic se zmínka vztahuje. Téměř jistě lze s našimi Svojšicemi spojit zmínku z listopadu 1365, kdy je jistý Mikeš ze Svojšic jedním ze tří z ručitelů smlouvy, v níž vilémovský klášter kupuje majetek ve Lhotce. Naše Svojšice jsou od Vilémova vzdušnou čarou asi 15 km a dotčená Lhotka je na půl cesty mezi oběma sídly.
Mikeš zřejmě ve Svojšicích přímo sídlil, ať již na současné tvrzi, kterou D. Líbal datuje právě do třetí čtvrtiny 14. století či nějakém jejím předchůdci. Výslovně je zdejší tvrz uvedena až na počátku 15. století, kdy ji držela Kateřina (Anna) ze Svojšic, vdova po Heřmanovi z Mrdic a při svém druhém sňatku s Václavem Ruthardem z Malešova roku 1405 zapsala své věno 400 kop na tvrzi ve Svojšicích a dalším majetku. Po Ruthardově smrti zapsala Anna Svojšice jeho dětem Petrovi, Mikuláši, Markétě a Benigně a asi r. 1415 zemřela. Oba bratři vyplatil sestry a nadále přijali Svojšice do svého přídomku. Petr žil ještě r. 1463, snad jeho potomky byli další majitelé zaznamenaní na konci 15. století, když roku 1497 Svojšice zdědil po svém otci Janovi Petr ze Svojšic a po jeho smrti roku 1523 Petrova sestra Kateřina provdaná za některého z Benedů z Nečtin a po něm za Jiřího z Gersdorfu. Podle její závěti z roku 1545 měl Jiří z Gersdorfu užívat Svojšice do své smrti a poté měly přejít na její syny z prvního manželství Albrechta a Beneše Benedy z Nečtin. Benedové se však roku 1553 za odstupné 2000 kop svých práv zřekli ve prospěch Jiřího z Gersdofu. Jiří zemřel roku 1558, majetek si rozdělili jeho synové Jan a Bernart. Svojšice připadly k Janovu dílu, ještě téhož roku po Janovi dědí jeho synové Jiří a nezletilý Jindřich. Když Jindřich dosáhl roku 1568 plnoletosti a rozdělili si s bratrem otcovské dědictví, Svojšice připadly k dílu staršího Jiřího. Po jeho smrti (cca 1597) připadly Svojšice jeho dceři Kateřině Mladotové z Gersdorfu, která je o dva roky později prodala Johance Gersdorfové z Rokyc, manželce Jiřího ml. z Gersdorfu (syn výše zmíněného Bernarta, †1613), která Svojšice roku 1615 odkázala mladšímu synovi Štěpánovi. Protože se Gersdorfové aktivně zapojili do stavovského povstání, byl mu majetek zkonfiskován. Svojšice, jako součást choltického panství koupil roku 1623 Kryštof Šimon z Thurnu. Pravděpodobně někdy během třicetileté války byly Svojšice vypáleny. Když bezdětný johanita Kryštof Šimon zemřel roku 1635 na následky zranění z bitvy u Nördlingenu, zdědil choltické panství syn jeho již roku 1631 zemřelého bratra Jana Cypriána Jan Zikmund z Thunu (†1646), po něm následoval syn Romedius Konstantin (†1700) a vnuk Ramedius Jan František (†1719). Za něj byl roku 1706 v odhadní listině choltického panství uveden již jen „dvůr panský Svojšice, kdež zdi od staré tvrze se spatřují“. V Thunovském rodu pak zřícenina tvrze zůstala až 20. století. Posledním majitelem byl Leopold Marian Thun, který zemřel roku 1944 a ještě během dědického řízení byl thunovský majetek roku 1945 zkonfiskován podle Benešových dekretů. Dnes je zřícenina tvrze v majetku obce Svojšice.Text: historie
1.3. 2025 - Pavel Zany Komárek
Zdroje
kol.: Encyklopedie českých tvrzí, III. díl [S-Ž], ARGO, Praha 2005, ISBN 80-7203-700-5
Durdík, Tomáš a Sušický, Viktor. Zříceniny hradů, tvrzí a zámků. Východní Čechy. Vydání první. Praha: Agentura Pankrác, 2012. 230 stran. ISBN 978-80-86781-19-8.
Somer, Tomáš a Šrámek, Josef. Benediktinské opatství ve Vilémově: dějiny zapomenutého kláštera na česko-moravském pomezí. Vydání první. České Budějovice: Veduta, 2015. 453 stran, xxiv stran obrazových příloh. Edice Vysočiny. ISBN 978-80-88030-02-7.
August Sedláček: "Hrady, zámky a tvrze království Českého", sv. I "Chrudimsko", Praha 1882
Tomáš Šimek: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VI. - Východní Čechy, Svoboda, Praha 1989
Dobroslav Líbal: Katalog gotické architektury v České republice do husitských válek, Unicornis, Praha 2001, ISBN 80-901587-8-1
|
Přihlášení |
