V Nezamyslické farnosti postaven ve 13. století hrádek, který obdržel podlé panující obliby německé jméno Friedenburg, což od Čechů zkomoleno a Frymburg vyslovováno. Při hrádku byl dvůr a povstala nynější ves Frymburk. Zbytky bývalé tvrze již skrovné, vlastně jen tvrziště, lze viděti u dvora. První nám známí držitelé byli erbu osličí hlavy a předkové potomních vladyk z Frymburka. Okolo l. 1318 byl v držení Sezeny a Protivy, bezpochyby bratří, z nichž každý měl polovici.
Sezema prodav svou polovici seděl l. 1341 na Kasejovicích. Protiva žil ještě l. 1349, kdež mu svěřena od kláštera Vindberského oprava nade vsí Albrechtcem polovici Frymburka koupil od Sezemy Pertolt z Lipého, probošt Vyšehradský, který ji dal v manství l. 1341 Drslavovi ze Šelmberka. Co se potom s ní dálo, není nám známo. Svojše měl syny Karla a Protivu (l. 1368 atd.). Protiva měl také syny, ale byli ještě synové třetího bratra nebo bratrance. Kromě totiž synů Sezemových připomínají se bratří Bašek a Svojše (r. 1356–1378) a bratří Bušek, Jaroslav a Pertolt (r. 1356–1377). Ti totiž připomínají se mezi spolupatrony kostela v Kasejovicích, odkudž rod osličí hlavy měl svůj vznik. Kteří z nich na Frymburce seděli, není nám známo. Zdá se, že po prodání první prodání i druhé polovice brzo následovalo. Léta 1384 držel Frymburk Pavel z Vimberka z rodu pánů z Janovic, jenž téhož roku učinil dobrodiní kostelu Nezamyslickému, poněvadž tam manželka jeho pohřbena byla. Později seděl na Štěkni, a Frymburk se dostal v držení Stacha z Bubna. Nacházíme jej l. 1396 jako patrona kostela ve Volenicích a soudíme odtud, že byl pánem na Frymburce, poněvadž synové jeho Držkraj Stoklasa (r. 1408), Vácslav Varlych a Racek Buben z Frymburka také tu pány podacími byli. Dotčení bratří založili l. 1415 oltář a kaplanství při kostele Volenickém, k němuž dali dvorec ve Volenicích a platy v Bílenicích a Frymburce. Držkraj byl l. 1437 již mrtev, snad i bratr Racek, který se ještě l. 1420 připomíná, ale Vácslav ještě žil. Jako nástupce jejich v držení Frymburka připomíná se Racek Varlych z Bubna od r. 1456, jenž l. 1465 sloužil Kazimírovi králi Polskému. Když pak se bojovné povahy své nezapíraje králi Jiřímu vzepřel, přitáhl kníže Jindřich s vojskem královským ke Frymburku a dobyv ho spálil a rozvalil. Později mu Frymburk navrácen a byl v držení jeho ještě l. 1484, kdež prodal dvě vesnice ke kaplanství ve Vilharticích. Sice ještě l. 1490 žil. Asi tehda přikoupen Frymburk k panství Rábskému. Při Rábí zůstával pustý zámek Frymburk s dvorem pustým a vsí až do l. 1574. Tehda odprodal Vilém z Rožemberka Frymburk samotný a ves Kejnice Janovi Vojslavovi z Branišova. Tento postavil ve Frymburce novou tvrz buď ve dvoře, nebo na místě bývalého hrádku. Zemřel l. 1612 zůstaviv vdovu Barboru z Lišvic a syny zletilé a vnuka Jana ze syna Mikuláše, již před tím zemřelého. Ve Frymburk uvázal se Jan Vojslav starší, nejstarší z bratří. Ten jej měl ještě léta 1614, ale léta 1617 nacházel se již v držení Vojslava, druhého bratra, který zemřel l. 1623. Za těch dob tvrz podruhé spálena a vydrancována od lidu vojenského. Statek Frymburský zabrán potom k dobrému fisku královskému a prodán Alžbětě Kolovratové z Lobkovic. Tato byla manželkou držitele Žichovic, k nimž pak Frymburk připojen.Text: historie
8.2. 2011 - A. Sedláček, Hrady, zámky a tvrze Království českého, díl XI.
|
Přihlášení |
