Pro podzemní továrnu Richard (přesné označení B5-Richard), vybudovanou nacisty za 2. světové války, byly využity tři propojené bývalé hlubinné vápencové lomy u Litoměřic, které se nacházejí pod vrchy Radobýl a Bídnice. V lomech probíhala těžba vápence od r. 1850 do počátku roku 1944. V letech 1944 - 1945 zde Němci vybudovali tajnou podzemní továrnu, kde probíhala zbrojní výroba - továrny umístěné pod zemí nebylo možné tak snadno zničit. Podzemní prostory jsou značně rozlehlé, jedná se o cca 25 - 30 km podzemních chodeb a místností.
Továrna byla budována za využití práce tisíců vězňů z nedalekých koncentračních táborů v Terezíně a v Litoměřicích, a také civilních tzv. totálně nasazených obyvatel. Tisíce vězňů zde zahynuly a mrtví byli tajně spalováni v nenápadném krematoriu, postaveném u místní cihelny. Továrna měla vlastní vodovod natažený z řeky Labe, samostatnou plynovou přípojku a řadu dalších technických zařízení na povrchu i v podzemí. Práce na továrně probíhaly do 4. 5. 1945, přičemž podzemní haly začaly sloužit zbrojní výrobě již na podzim roku 1944. Vyráběly se zde součásti motorů pro tanky a později také elektronky pro naváděcí a radiolokační systémy, využívané především v letectví. V továrně byly špičkové obráběcí stroje (zřejmě ze Švýcarska a Francie), které byly odvezeny Sověty na konci války. Dne 5. května 1945 byli vězni z koncentračního tábora propuštěni na svobodu (údajně šlo o jediný koncentrační tábor, který nebyl osvobozen, ale byl dobrovolně rozpuštěn samotnými nacisty). Ještě 7. 5. 1945 se nacisté pokusili vyhodit celý podzemní komplex do vzduchu, ale neúspěšně - dodnes nebylo zcela věrohodně vysvětleno, proč výbuch nenastal - snad na poslední chvíli přesekl elektrické vedení jeden z polských dělníků. Téhož dne byly Litoměřice a továrna osvobozeny Rudou armádou. Velká část továrny byla zaminovaná a pod zemí se ještě nějakou dobu skrývali někteří příslušníci SS. Odminování komplexu bylo náročné (dvě chodby zůstaly dodnes neodminované). Po roce 1947 byla v dolech částečně obnovena těžba vápence (České cementárny a vápenice, národní podnik Praha / později Čížkovické cementárny a vápenice). Těžba probíhala v nejvzdálenějších prostorách od původního vchodu. Těžilo se zde do roku 1963, kdy byla těžba pro nerentabilitu ukončena a lom byl zakonzervován. Od roku 1958 patří areál dolu Richard mezi chráněné nemovité památky ČR. Část podzemních prostor byla využita jako úložiště nízkoaktivního radioaktivního odpadu. Podzemní komplex postupně značně zchátral a v současnosti je životu nebezpečné se zde pohybovat (velké nebezpečí závalu). Od roku 2002 je objekt veřejnosti nepřístupný. Část podzemí byla ovšem nafocena a je možné si udělat alespoň virtuální prohlídku (viz Odkazy - www.strany).Text: historie
1.9. 2013 - František Kinař, E.H. podle http://cs.wikipedia.org; http://richard-1.com/; http://monumnet.npu.cz; kolektiv autorů: Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Libri 2002
|
Přihlášení |
