Myšlenka konstrukce kulových plynojemů byla technologicky zvládnuta až ve 20. letech 20. století. Jejich výhoda spočívala hlavně v tom, že umožňovaly při malé zastavěné ploše skladovat svítiplyn pod relativně vysokým tlakem. Z plánu vybudovat síť vyrovnávacích plynojemů na tehdejších okrajích Prahy byla nakonec realizována jen jediná stavba. Konstrukci kulového plynojemu zpracovalo Vítkovické horní a hutní těžařstvo, vlastní nýtovanou konstrukci zhotovila r. 1931 pražská ČKD.
Plynojem má tvar koule o průměru 20 m a objemu 4 189 m3. Spočívá na osmi dvojitých ocelových nohách ukotvených v betonovém základu a byl snýtován z plechů o tloušťce 14 mm. Při přetlaku 3 atmosfér umožnil uskladňovat až 12 567 m3 svítiplynu. Vlastní plynojem byl postaven na vrcholu návrší, přičemž čerpací a regulační stanice byla vybudována na severním úpatí kopce. Obě stavby spojovalo dvojité potrubí pro přivádění a odvádění plynu a schodiště pro technickou obsluhu. Ke slavnostnímu zprovoznění došlo v červenci 1932. Původnímu účelu plynojem sloužil do konce 2. světové války a v té době se díky své podobě a poloze stal velice populárním objektem pro výtvarníky, fotografy a dokonce i pro literáty. V samém závěru války během pražského povstání r. 1945 byl plynojem těžce poškozen palbou německého děla. Jeden z granátů prolétl jeho pláštěm a uvnitř explodoval. Naštěstí byl plynojem téměř prázdný, takže nedošlo k výbuchu a zbytky plynu během několika hodin vyhořely. Plynárenský podnik však již neměl zájem objekt opravit, protože jeho koncepce mezitím zastarala. Myšlenka na nové využití unikátního kulovitého prostoru vznikla náhodně r. 1947 při návštěvě britských vědců v tehdejším Leteckém výzkumném ústavu v Letňanech u Prahy. Díra v plášti plynojemu byla r. 1949 zacelena a poté proběhly úspěšné zkoušky odolnosti koule vůči podtlaku. Princip nového využití interiéru totiž spočíval ve vytvoření aerodynamického tunelu se systémem kanálů, který umožňoval v podtlaku dosahovat proudění vzduchu o rychlosti několikrát přesahující rychlost zvuku. Bývalý plynojem se stal laboratoří aerodynamiky vysokých rychlostí pro potřeby leteckého průmyslu nebo výrobce turbín. V 50. letech se proto stal utajovaným pracovištěm a kolem uzavřeného areálu byly vysázeny topoly, aby byla snížena jeho viditelnost. K novému účelu je bývalý plynojem, obecně nazývaný "koule", využíván dodnes a je stále součástí pracoviště Výzkumného a zkušebního leteckého ústavu, a. s., sídlícího v Letňanech, které byly mezitím r. 1968 připojeny k Praze. Veřejnosti je objekt zpřístupňován jen zcela výjimečně ve dnech otevřených dveří vědeckých pracovišť.Text: historie
21.4. 2015 - Jiří Špaček
Zdroje
(s využitím informačních materiálů odboru kultury Úřadu městské části Praha 8)
|
Přihlášení |
