Při chůzi od Svitavy podél toku říčky Svitávky, dojde poutník k malým zádlabům v pískovcové skále. Tyto zádlaby jsou však jen počátkem celého díla. O několik metrů dále se říčka Svitávka dostává zákrutem pod břeh, kde zdánlivě mizí, ale následně se opět ojevuje. Toto je první významnější lidské dílko. Jednalo se o původní cestu náhohu k mlýnským kolům. Mlýny v této oblasti jksou doloženy již ve 14. století. O jedno století později došlo ke zdokonalení náhonu, který byl vytesán vlastním skalním masívem. Vchod do tohoto náhonu, je volně přístupný, avšak doporučuji vzíti sebou velmi dobrou svítilnu. Náhonem, který je místy jen 160 cm vysoký, procházíme jakési jeskynní sluje, které jsou však přístupné i z uvedené cesty zvenčí podél říčky. V těchto jeskyních se nacházely vodní mlýny, hamr, brusírny skla poháněné vodou a další obdobná zařízení. Náhon po cca 250 - 300 metrech vyusťuje nad silnicí ze Svitavy do Velenic. Z této silnice je však přístup orientačně náročnější, neboť v letním období bývá vstup zarostlý vegetací.
Jak již bylo uvedeno výše. Vlastní Pusté kostely se nacházejí jen několik metrů opodál a k přístupu je nejsnadnější využíti zmíněné silnice. Prostory, které vznikly těžbou písku z pískovcového masívu, byly později využívány k různým účelům. V sedmnáctém století byly dokonce využívány jako dočasné obydlí místních usedlíků, když krajem táhla vojska, která se účastnila 30-ti leté války. Později byly Pusté kostely využívány různě a jednotlivá období jsou složitě mapována. Za II. světové války sem dokonce byly přesunuty některé výrobní mechanismy wehrmachtu. Po skončení války byly prostory užívány jako skladiště a nazávěr zde podnik Ovoce-zelenina, skladoval své zboží. Následky tohoto užívání jsou dodnes patrné a zcela setřely původní ráz celého umělého jeskynního komplexu. Místo je volně přístupné.Text: turistické
13.4. 2004 - Limíkova zkušenost, lidové a místní vyprávění.
|
Přihlášení |
