Od pradávna měl tento otevřený prostor hospodářskou a rekreační funkci. V římských dobách to bylo sídlo rozsáhlého divadla, jehož stopy byly nalezeny v kanálu, který obklopuje ostrov Memmia, a cirkusu pro koňské dostihy. V éře perzekucí proti prvním křesťanům se v cirkuse bojovalo. Dva ze čtyř patronů města, Santa Giustina a San Daniele, zde byli umučeni. Ve středověku to bylo místo trhů, rytířských klání, veřejných oslav a soutěží, jako byly dostihy „sedoli“, jakési typicky padovské vozy nebo „hrad lásky“, které skončily dobytím krásné vdané dívky z části mladých mužů z celého regionu Veneto. Dokonce i nejoblíbenější kázání svatého Antonína se konala v Prato della Valle. Přestože se nacházelo v blízkosti městských hradeb, po dlouhou dobu si zachovalo svůj bažinatý a nezdravý vzhled, a to díky tvarům pánve, kde voda stagnovala natolik, že nabyl údolního vzhledu. V únoru 1767 Benátský senát prohlásil oblast městským majetkem. O několik let později, v roce 1775, byla provedena rekultivace a vytvořena podzemní kanalizace určená k odvodnění vod centrálního prstence, přes který dodnes přechází 4 mosty, uzavírající jakýsi velký kruhový záhon. Uspořádání je inspirováno velkou benátskou tradicí patricijské zahrady. Zde bylo poprvé odstoupeno od soukromého využití a navrženo podle neoklasicistních konceptů jako urbanistické. Sochy na podstavcích zdobí celé náměstí. 38 podél vnitřního prstence ostrova Memmia a 40 podél vnějšího. Byly vytesány v letech 1775 až 1883 různými umělci.
Text: historie
19.10. 2022 - Pavel Vítek
Zdroje
https://it-m-wikipedia-org.translate.goog/wiki/Prato_della_Valle?_x_tr_sl=it&_x_tr_tl=cs&_x_tr_hl=cs&_x_tr_pto=sc
|
Přihlášení |
