David Livingstone (1813-1873) byl skotský lékař, misionář, cestovatel a bojovník proti otroctví. Stal se hrdinou viktoriánské Británie. Narodil se v Blantyre 19.03.1813 v nuzných podmínkách obydlí zaměstnanců přádelny Henry Monteith & Co. na řece Clyde. Byl druhým ze sedmi dětí Neila Livingstona a Agnes, rozené Hunter. Od svých deseti let pracoval v přádelně, kde dělal desetihodinové směny. Jeho otec přednášel teologii, kterou vštěpoval i do hlavy mladého Davida. Toho ale k nevoli jeho otce zajímala i věda. Začal se proto živě zajímat o vztah mezi vědou a náboženstvím. Tato směs zájmů mu zůstala po celý jeho život. Kromě tvrdé práce v přádelně zvládal i večerní docházku do místní školy. Ve 21 letech se rozhodl stát misionářem, ideálně s kvalifikací doktora. Dohodl se proto s vedením přádelny na sezonní práci od Velikonoc do října. Po zbytek roku se věnoval studiu medicíny a chemie na Andersonově univerzitě v Glasgow. V roce 1839 byl přijat do misionářské organizace London Missionary Society. V Anglii se učil řečtinu, latinu, hebrejštinu a teologii. V Londýně pokračoval ve studiu medicíny, porodnictví a botaniky. Studia dovršil v roce 1840. V tom samém roce se stal misionářem pro jižní Afriku.
V listopadu 1840 vyplul z Londýna a v březnu 1841 dorazil do Kapského města. V Africe pak strávil téměř celý zbytek svého života misijní prací a mapováním vnitrozemí kontinentu. Do Británie se za tu dobu vrátil dvakrát. 9. ledna 1845 se v Africe oženil s Marií Moffat, dcerou misionáře. Marie jej na některých jeho cestách doprovázela. Pro mapu Livingstonových cest po Africe viz https://www.britannica.com/biography/David-Livingstone. Z přístavu Port Elizabeth (dnes Gqeberha) v jižním cípu Afriky vyrazil v květnu 1841 na sever. V letech 1841-1851 procestoval střední část dnešní Jihoafrické republiky a Botswanu. V letech 1853-1855 cestoval se skupinou domorodých nosičů z dnešní Botswany napříč Angolou do přístavního města Luanda na západním pobřeží Afriky. Na této cestě se setkal s otrokáři, kteří v Angole zotročovali místní obyvatelstvo. Původně chtěl plout z Luandy do Londýna, jeho domorodí nosiči by ale byli bez jeho ochrany zotročeni. Rozhodl se proto poslat lodí alespoň své spisy. S celou svou skupinou nosičů se pak vydal zpátky do Botswany. Loď, která vezla jeho spisy, ztroskotala a téměř všichni lidé na palubě přišli o život. Livingstone tak unikl téměř jisté smrti. Cestování vnitrozemím Afriky bylo možné jedině pěšky, koně by zdecimovaly mouchy tse-tse. Po návratu na sever Botswany Livingstone pokračoval v roce 1855 chůzí podél řeky Zambezi k východnímu pobřeží Afriky v dnešním Mozambiku. Zmapoval přitom většinu řeky a Viktoriiny vodopády, které pojmenoval po britské královně Viktorii. Cestou podél Zambezi si zkrátil cestu, neprobádal jeden ohyb řeky. Nevěděl tak o dalším vodopádu a mylně považoval řeku za splavnou. To byl problém v roce 1860, když se plavil na lodi proti proudu řeky. V roce 1861 mapoval řeku Shire z jejího ústí do Zambezi až k jezeru Nyasa v dnešním Malawi. Viděl přitom hrůzu, kterou po sobě zanechali otrokáři. Řeka byla tak plná lidských těl, že ani přežraní krokodýli o ně nejevili zájem. Těla bylo nutné vyprošťovat z koles jeho průzkumného parníku. V letech 1867-1873 mapoval Livingstone okolí jezera Tanganika. Jeho cílem bylo najít pramen Nilu, což byla v té době žhavá otázka. Procestoval přitom dnešní západní Tanzanii a východní Kongo. V osadě Nyangwe dorazil 29.03.1871 k řece Kongo, o které si myslel, že by mohlo jít o Nil. V tom samém roce se dostal k Viktoriinu jezeru, které o několik let dříve další britský cestovatel John Hanning Speke prohlásil za zdroj Nilu. Odtok Nilu z tohoto jezera potvrdil další cestovatel Henry Morton Stanley krátce po Livingstonově smrti. Stanley ale v letech 1871-1872 hledal v Africe nejprve ztraceného Livingstona, o kterém čtyři roky nikdo neslyšel. Našel jej na břehu jezera Tanganika. Stanley při setkání zajásal, že Livingstona našel. Ten mu ale údajně odvětil, že není ztracen. Byl ale poslední čtyři roky svého života vážně nemocný. Zemřel 1. května 1873 v dnešní Zambii, ve vesnici Chipundu (provincie Chitambo) na malárii a vnitřní krvácení, způsobené úplavicí. Náčelník místního kmene pohřbil jeho srdce pod stromem, Livingstonovo srdce patřilo Africe. Jeho vysušené tělo bylo dovezeno do Londýna, kde byl se všemi poctami pohřben ve Westminsterském opatství. V roce 1857 vydal Livingstone cestopis Misionářské cesty a výzkumy v jižní Africe. Toto dílo jej velmi proslavilo. V roce 1865 byl se svým bratrem Karlem spoluautorem druhého cestopisu Vyprávění o expedici po Zambezi a jejích přítocích: a o objevení jezer Shirwa a Nyassa 1858-1864. V tomto díle bratři Livingstonové plně odhalili hrůzy otrokářství ve východní Africe. Zvýšili tak povědomí Evropy o tomto problému. S přispěním Livingstona Británie vyvinula tlak na významné otrokářské centrum Zanzibar a zavřela tamní obchod s lidmi. V Malawi je po Davidu Livingstonovi pojmenován městys Livingstonia. Na jihu Malawi je město Blantyre, pojmenované po jeho skotském rodišti. V Zambii je po něm pojmenováno město Livingstone u Viktoriiných vodopádů, kde je také jeho muzeum.Text: historie
13.3. 2024 - Pavel Semple
Zdroje
(https://en.wikipedia.org/wiki/David_Livingstone a https://www.youtube.com/watch?v=VUYxrPE35EQ)
|
Přihlášení |
