Když se v dubnu 1945 přiblížila válečná fronta k Brnu a sovětské jednotky za velkých ztrát zdolaly Ořechov, nic nebránilo postupu na samotné město. Sovětské velení rozhodlo o klešťovém obchvatu zleva přes Heršpice, Kohoutovice, Lískovec, Komín, Bystrc a Medlánky a zprava skrz Husovice, Maloměřice, Obřany a Soběšice. Obě ramena se měla setkat v prostoru Řečkovic. Zatím co pravé křídlo postupovalo celkem rychle, levé se zarazilo o těžkou dělostřeleckou palbu z kopců nad Bystrcí, Mniší Hory, Malé a Velké Baby a dalších. Dodnes se dají dohledat v terénu památky na oboustrannou střelbu těžkými zbraněmi.
V samotných Řečkovicích probíhaly boje jak ze směru od Medlánek, tak přes zahrady vzhůru od Králova Pole. Zpoždění nabral tento postup díky uzávěře na ulici Böhmova, kde se za jedním domem ukrýval německý tank a po výstřelu za něj opět zajel. Navíc zde bylo mnoho vojáků SS, kteří dům bránili. Ti byli po osvobození nalezeni uprostřed pokoje na hromadě mrtvi. Dalším problémem pro postupující Rudou armádu byly husté lesy mezi Soběšicemi a Řečkovicemi. Zde si vojáci z divize Feldhernhalle zřídili opěrné body z místních mlýnů a loveckých chat. Čertův mlýn u Zamilovaného hájku a stejně tak lovecká chata Alexandrovka nad ním shořely do základů. Pařízkův mlýn a též Vránův byly silně poškozeny. Nejdéle odolávala lovecká chata „Lovu zdar“, kam nás zavede naše keška. Majitele ani datum postavení této chaty se zatím nepodařilo vypátrat. Ale její strategická poloha nad potokem Kubelín ji přímo předurčovala k vojenskému využití v německé obraně. To, že se tomu tak stalo, dokazuje okolní terén rozrytý výbuchy a i nyní se zde dá najít mnoho vystřelených nábojnic a střepin z granátů. Z chaty se do dnešních dnů dochovaly jen terénní pozůstatky a pár střešních tašek. Po skončení války se do lesů vypravila komise zajišťující nevybuchlou munici a zbraně. Ve strži pod chatou byli nalezeni dva ruští vojáci, které jako jedny z mála známe jménem. Jedná se o poddůstojníka, 19letého Nikolaje Iljiče Tarasenka a Sergeje Bassareba Molu. Oba byli nejprve pohřbeni na místě a posléze převezeni na centrální pohřebiště do Řečkovic k zámku. Proto byla v těchto místech umístěna zásluhou Klubů vojenské historie pamětní deska připomínající oba padlé, na které by se nemělo ani po tolika letech zapomenout. Deska byla umístěna péčí Četnické stanice Bílovice nad Svitavou o.s. a KVH Hraničářský pluk 19 o.s. v místě původního hrobu vojáků dne 25. května 2014.Text: historie
9.7. 2014 - Josef Šlesinger
|
Přihlášení |
