První písemná zmínka o obci pochází z r. 1379. Nenápadná ves žila poklidným životem až do začátku května 1945. Tehdy byla většina obce vypálena nacisty. Stalo se to, když konvoje německé ozbrojené moci prchaly k západní hranici. Život v Leskovicích v té době začal řídit revoluční národní výbor a revoluční nálada vzbudila mezi částí leskovických obyvatel odhodlání ustupující jednotky německé armády zastavit a zadržet. Nedaleko obce došlo k přestřelce. V mnoha ohledech silnější jednotky wehrmachtu výpad leskovických civilistů rychle zdolaly a následovala krvavá pomsta. Velícím důstojníkem této akce byl SS-Hauptsturmführer Walter Hauck. Vesnice byla ve dnech 5.-6. května 1945 vypálena, 26 obyvatel bylo zvětší části postříleno na různých místech obce, někteří uhořeli. Nejmladší zastřelenou obětí byl teprve třináctiletý Josef Vaverka.
Krátce po válce byla obec znovu vybudována v tzv. „dvouletkovém“ stylu. Tehdy vznikly plnohodnotné zemědělské usedlosti včetně hospodářských budov, které dodnes tvoří zajímavý novodobý urbanistický celek. V r. 1961 byl v sousedství leskovické železniční zastávky zbudován památník připomínající tragickou událost a 25 jejich obětí. Autorkou sochařské části památníku je sochařka Jaroslava Lukešová (1920-2007). Areál památníku je památkově chráněn od r. 1958. Kromě pomníku z r. 1961 jej tvoří ještě zídka se jmény, pamětní deska s legendou a pomník padlým v 1. světové válce.Text: historie
21.1. 2024 - Jiří Špaček
Zdroje
wikipedia a památkový katalog
|
Přihlášení |
