vesnická památková rezervace

Vesnická památková rezervace Dobrovíz byla vyhlášena r. 1995. Jedná se o soubor lidové architektury, jaký nemá v širokém regionu západně od Prahy obdoby. Soubor chráněných staveb je soustředěn především kolem návesní kaple Panny Marie (viz samostatné heslo), pozdně barokní stavby z poloviny 18. století.

Dominantou rezervace je velká usedlost č. p. 1 v západní části návsi. Je to cenný soubor staveb převážně klasicistního původu. Patrový dům s navazující rozlehlou hospodářskou částí je ve svém jádru barokního původu z konce 17. století. Jeho původní podoba byla pozměněna klasicistní přestavbou v 1. třetině 19. století. Dnešní podobu dům získal stavebními úpravami provedenými kolem r. 1900. Z té doby pochází také úprava návesního průčelí s nárožní věžicí a zdobeným dřevěným arkýřem. Naproti domu stojí klasicistní patrové hospodářské stavení, které pochází z poloviny 19. století. Jeho přízemí s chlévy a stájemi je zaklenuto plackovými klenbami, nad nimž se v patře nachází sýpka. Návesní průčelí uzavírá brána z 2. poloviny 19. století. Statek č. p. 1 je jediný, který dosud slouží původnímu účelu. Majitelé se stále věnují rostlinné, ale především živočišné výrobě a ve statku je zřízena i faremní mlékárna. V sousedním, jihozápadním rohu návsi se poněkud ukrývá klasicistní statek č. p. 2 z přelomu 18. a 19. století. Jižně od kaple stojí cenná nárožní stavba usedlosti č. p. 5, která v současnosti prochází náročnou opravou. Svého času v jejím areálu probíhalo natáčení oblíbeného pohádkového příběhu Tři veteráni. Tato usedlost pohledově odcloňuje jižněji položenou usedlost č. p. 27, jejíž obytný dům z opuky je datován klasicistní přestavbou z r. 1803, odborníci však jádro zdiva datují až do 16. století. Budova byla upravována ve 2. polovině 19. století, kdy také r. 1888 vznikla navazující hospodářská budova s chlévy a sýpkou. Jižní okraj návsi výrazně doplňuje usedlost č. p. 6, zřejmě klasicistní novostavba z 1. čtvrtiny 19. století. Výrazným prvkem této usedlosti je půlelipticky klenutá klasicistní brána. V jejím sousedství je informační panel. Přímo pod kaplí severním směrem je objekt bývalého návesního hostince č. p. 22, nyní obytného domu. Do svahu vestavěná budova se dvěma křídly je klasicistního původu, ale prošla několika mladšími úpravami, jižní křídlo bylo upravováno ještě r. 1925. Severnímu okraji návsi dominuje usedlost č. p. 16, patrový dům z opuky z počátku 19. století. Jeho dnešní podobu však značně ovlivnila eklektická přestavba koncem 19. století. Návesní průčelí uzavírá vzácně dochovaná barokní brána se sochou Piety. Brána byla celkově obnovena r. 1999 a poškozená socha Piety byla nahrazena kopií. V severovýchodním koutě návsi stojí usedlost č. p. 15, z níž je z veřejného prostranství viditelné jen průčelí obytného stavení z opuky z počátku 19. století. Původní vzhled této usedlosti byl pozměněn úpravami koncem 19. století. U křižovatky silnic na návsi stojí menší usedlost č. p. 14, dodatečně vestavěná do návesního prostoru počátkem 18. století. Dnešní opukový patrový dům je v jádru klasicistní. Součástí rezervace je i stavba, stojící osamoceně asi 1 km severně od centra vsi ve směru na Běloky. Je to bývalý vodní mlýn č. p. 25, zvaný Žákův, na soutoku Dolanského a Sulovického potoka u křižovatky silnic od Bělok, Dobrovíze a Hostouně. Je velmi starého původu, písemně je doložen již r. 1548. Jeho dnešní podoba pochází převážně z 1. poloviny 19. století, hospodářské budovy až z doby kolem r. 1900.

Text: historie
3.7. 2017 - Jiří Špaček

Zdroje
( informační panel na návsi)