Dříve nepostradatelná součást každého hrazeného města – předměstské stodoly – zanikla prakticky vesměs při hospodářských změnách, které proběhly v 19. a 20. století. Vytěsnění zemědělské výroby z intravilánů měst je učinilo zbytečnými, a tak uvolnily prostor nové městské zástavbě.
Ze všech českých měst se areál stodol před hradbami dochoval jedině v Kouřimi. Důvodem byla hospodářská stagnace kdysi významného královského města, které se díky své nevýhodné poloze prakticky nezapojilo do průmyslové revoluce a zůstalo až dodnes venkovským sídlem. Zejména na severu hradebního okruhu (jehož téměř úplné zachování mělo stejný důvod) se dodnes dochovaly souvislé řady stodol, postavených v dnešní podobě zřejmě v 18. století. Mezi Pražskou branou a dnešním autobusovým nádražím dokonce tvoří oboustrannou zástavbu podél hlavní průjezdné komunikace městem. Stodoly se stavěly před hradbami z prostorových i protipožárních důvodů. Sloužily především k uskladnění sena a slámy. Původně bývaly zřejmě dřevěné, zděná výstavba se prosadila v 18. století, kdy zároveň zvolna pomíjelo akutní nebezpečí častých válečných útoků. V některých lokalitách (např. Ústí nad Labem) je ještě po polovině 19. století doložena stavba nových stodolních areálů ve větší vzdálenosti od centra města tak, aby se uvolnil prostor původních stodol pro novou výstavbu. Kouřimské stodoly přes svou výjimečnost bohužel nepožívají prakticky žádné památkové ochrany. Pokračující hospodářský útlum města je sice zatím nevystavuje tlaku developerů, změna životního stylu však i zde vbrzku povede k definitivní ztrátě jejich funkce a tím ohrožení jejich samotné existence.Text: historie
3.4. 2011 - Ivan Grisa
|
Přihlášení |
