Pozdně renesanční nárožní dům zvaný Panský nebo Velký byl postaven na konci 16. století na základech pozdně gotického objektu. Poprvé je uváděn roku 1599, kdy jej Karel Rakl z Banisdorfu postoupil zemanům Janu Jiřímu a Jáchymu Zumrovým z Herstošic, na Holeticích a v Lukové. V roce 1622 jej koupil majitel žlutického panství hrabě Adam Jiří Kokořovec z Kokořova, který jej nechal pozdně renesančně přestavět. V domě pak sídlil až do poloviny 19. století vrchnostenský úřad. Po dvou krátce po sobě následujících požárech města v roce 1779 byl dům pozdně barokně přestavěn. Ztratil výrazné renesanční štíty a získal mansardovou střechu. Na počátku 19. století bylo průčelí upraveno klasicistně. V roce 1849 koupilo dům město a umístilo zde berní úřad a okresní soud s vězením. Pozdně klasicistní adaptace byla dokončena v prosinci roku 1849. V roce 1900 zde bylo zřízeno muzeum se sbírkami vztahujícími se k historii města. To fungovalo současně s okresním soudem. Od roku 1926 zde rovněž promítalo kino, které 9. října 1932 uvedlo první zvukový film ve Žluticích. Jednalo se o snímek „Solang noch ein Waltzer von Strauß erklingt“. V roce 1945, kdy byly sloučeny okresní soudy ve Žluticích a v Bochově, přestala dostačovat kapacita věznice a bylo rozhodnuto o jejím rozšíření. V roce 1963 byl dům zapsán na státní seznam nemovitých kulturních památek. V roce 1969 získalo budovu Karlovarské muzeum, které zde po dvou letech otevřelo expozici husitství. V první polovině devadesátých let 20. století odkoupilo od Okresního úřadu v Karlových Varech budovu město Žlutice.
Text: historie
22.12. 2019 - Milan Caha
Zdroje
(http://www.pamatkyaprirodakarlovarska.cz)
|
Přihlášení |
