Palác Lažanských na rohu Národní třídy a Smetanova nábřeží je jednou z posledních pražských palácových staveb, sloužících jako reprezentativní šlechtické sídlo. Nechal si jej v letech 1861–1863 postavit Prokop hrabě Lažanský. Místo, kde palác stojí, bylo prokazatelně využíváno od 14. století. Tehdy zde byla lázeň zvaná Malovaná. Tu koupil řád křižovníků s červenou hvězdou a založil zde špitál sv. Anežky pro chudé a nemocné ženy, fungující potom až do josefínské reformy roku 1784. Při regulaci nábřeží na konci 30. let 19. století zde vznikl prostor pro novou zástavbu, který na počátku 60. let využil architekt Vojtěch Ignác Ullmann pro výstavbu nového paláce. Stavbu realizoval pražský stavitel František Havel. V letech 1863–69 zde žil a tvořil Bedřich Smetana. V r. 1881 Václav Zoufalý zřídil v přízemních prostorách paláce dvě propojené kavárenské místnosti. Kavárna Velká Slávie získala proslulost díky slavným návštěvníkům, zejména hercům protějšího Národního divadla. V roce 1907 byl postaven portál se secesní markýzou. Největším zásahem do novorenesanční podoby paláce bylo osazení velkých kavárenských oken ve 30. letech 20. století. V roce 1982–83 prošla kavárna generální rekonstrukcí. Zbylou část Lažanského paláce využívá dnes převážně FAMU.
Text: historie
31.3. 2009 - Milan Caha
Zdroje
( Pavel Vlček (edt.), Umělecké památky Umělecké památky Prahy - Staré Město a Josefov, Academia, Praha 1996)
|
Přihlášení |
