Secesní vila v ulici Drobného 22 v těsném sousedství lužáneckého parku vznikla počátkem 20. století na místě několika stavebních parcel a pozemků s vinohrady a zahradními domky. Brněnská čtvrť Černá Pole se v té době proměňovala v žádanou lokalitu a vznikla zde řada rodinných vil a luxusních nájemních domů. Zmíněnou parcelu v Drobného ulici (tehdy Sadová-Parkstrasse) koupil v roce 1903 židovský podnikatel Moritz Fuhrmann (1850-1910), majitel prosperující továrny na plyše.
Krátce nato v letech 1903-1904 byla postavena honosná vila, autorem projektu byl vídeňský architekt Alexander Neumann. V exteriéru a v interiérových detailech nese vila prvky secesního slohu. Zatímco uliční průčelí se i díky sousední zástavbě jeví dnes poměrně nevýrazně, zdobnější je zahradní průčelí s terasou otevírající se do zahrady. O velikosti domu svědčí zmínky v dobovém tisku zmiňující celkem čtyři byty s dvaceti pokoji, třemi kuchyněmi a šesti toaletami. Dědicové Moritze Fuhrmanna prodali vilu v roce 1913 za 290.000 korun Alfredu Löw-Beerovi (1872-1939), jednomu z nejvýznamnějších textilních průmyslníků v Brně té doby. Rodina Löw-Beerů původně ze Svitávky tehdy expandovala nejen v průmyslovém podnikání, ale i ve skupování a výstavbě nemovitostí, například jen na ulici Hlinky v Brně jim patřilo několik domů. Až ve třicátých letech 20. století podnikl Alfred Löw-Beer menší úpravy, které se dotkly hlavně interiéru (centrální schodišťová hala s mramorovým krbem); autorem těchto úprav byl mladý rakouský architekt Rudolf Baumfeld, který pro rodinu Löw-Beerů pracoval i ve Vídni a Svitávce. Horní část pozemku nad vilou věnoval Alfred Löw-Beer v roce 1929 své dceři Gretě, provdané za Fritze Tugendhata, a právě zde pak vznikl světový unikát vily Tugendhat. Alfred Löw-Beer zemřel za nevyjasněných okolností v roce 1939, zbytek rodiny z rasových důvodů odešel do exilu a vilu v roce 1940 zabavilo gestapo. Po druhé světové válce se nikdo z rozvětveného klanu Löw-Beerů do Československa nevrátil a vila přešla v roce 1946 pod národní správu. Od roku 1954 byla vila státním majetkem, v letech 1962-2012 zde byl umístěn Domov mládeže. V této době zde naštěstí nedošlo k žádným úpravám a interiéry do nejmenších detailů zůstaly dochovány v původní podobě ze třicátých let. I to byl impuls k zapsání vily na seznam kulturních památek v roce 1958. Jediným pozůstatkem socialistické éry je plastika Cvičenka dodnes umístěná v zahradě. Löw-Beerova vila je dnes majetkem Jihomoravského kraje a spravuje ji Muzeum Brněnska. V letech 2013-2014 proběhla nákladná rekonstrukce a od června 2015 je vila přístupná veřejnosti. Zahrada je zpřístupněna celoročně, komentované prohlídky interiérů probíhají zpravidla o víkendech.Text: historie
2.8. 2015 - Pavel Vlach (s použitím Internetové encyklopedie Brna a webu Muzea Brněnska)
|
Přihlášení |
