letohrádek Klamovka

Klamovka byla původně vinicí s jednoduchým viničním domkem, která ještě v předhusitské době patřila kartouzskému klášteru. Klášter vzal zasvé při husitských bouřích a vinice potom často měnila majitele. V 15. století patřila staroměstskému měšťanu Antonínovi z domu U Oslů, tehdy se vinici říkalo Oslice. Později se nazývala Okrouhlík. Současné jméno dostala usedlost až v polovině 18. století podle rodiny Clam-Gallasů, která usedlost koupila v r. 1757. Na pozemku poté vybudovali barokní jednopatrový zámeček a kolem něj založili anglický park s několika drobnými romantickými stavbami. Nedaleko vchodu do parku například stojí novogotický altán z r. 1820 (dnes slouží jako příležitostná výstavní síň Domu dětí a mládeže), těsně vedle letohrádku pavilon zvaný Chrámek Noci (dnes slouží DDM jako skladiště). Dominantou areálu je dnes barokní letohrádek, původně viniční budova přestavěná na letohrádek ve 3. čtvrtině 18. století (tato úhledná, dobře udržovaná budova s mansardovou střechou bývá mylně považována za vlastní zámeček). V tom, kde zámeček stával a kdy zanikl, se prameny rozcházejí. Podle jedné teorie stál na vrcholu kopce na místě dnešní Sokolovny/restaurace, podle jiných mezi kaplí a letohrádkem – přibližně v místech mateřské školky. Klamovka se zapsala do historie i tím, že se na ní konal poslední oficiální šlechtický souboj v Čechách. Hrabě Leopold Kolowrat při něm zabil 6. 5. 1876 ve dvě hodiny odpoledne prince Viléma Auersperga, spřízněného s Clam-Gallasy. Roku 1895 usedlost i s parkem koupil košířský starosta Matěj Hlaváček, který zde otevřel zahradní restauraci s tanečním sálem. V roce 1904 v něm provozoval Dismas Šambor - Ponrepo kinematograf. Ve 30. letech byla restaurace částečně přestavěna na sokolovnu. V 70. a 80. letech byla restaurace v Sokolovně dějištěm pololegálních či nelegálních kulturních akcí a setkání undergroundu a disentu. Letohrádek dnes slouží Domu dětí a mládeže.

V parku na Klamovce roste nejstarší jinan dvoulaločný (gingo biloba) v Praze, má obvod kmene 230 cm a výšku přes 20 metrů. Jako zahradník zde v 19. století pracoval syn Boženy Němcové Karel.

Text: historie
7.4. 2009 - Milan Caha

Zdroje
( Lašťovková B. a Koťátko J.: Pražské usedlosti, nakladatelství Libri, Praha 2007)