Jáchymov

V dlouhém sevřeném údolí dnešního Jáchymovského potoka v západní části Krušných hor existovala patrně od počátku 15. století hamernická osada Konradsgrün. Po objevu stříbrných rud na přelomu 15. a 16. století ji od rytířů z Kfel koupili Schlickové a rozvinuli zde za pomoci horníků ze sousedního Saska jejich dobývání. Po vzoru saských měst Annabergu a Marienbergu dostalo nové sídlo jméno po třetím členu Svaté rodiny Sankt Joachimsthal (Údolí sv. Jáchyma), později zčeštěné na Jáchymov (snad 1517).

Roku 1520 vymohli Schlickové povýšení Jáchymova na svobodné horní město. Zvěsti o stříbrném bohatství sem přilákaly horníky z okolních zemí, takže kolem roku 1530 už zde žilo snad až 18 000 obyvatel. Od počátku 30. let 16. století se zde stavěly representativní objekty v přechodném slohu mezi pozdní gotikou a renesancí. Po velkém požáru roku 1538 došlo k renesanční obnově celého města. Náboženské represe a neklidné období třicetileté války vedly spolu s vyčerpáním nejbohatších ložisek stříbra k útlumu hornictví, které ale nikdy zcela nezaniklo. Hospodářská stagnace vedla k zachování většiny objektů, baroko doplnilo město zejména o dominantu svatojánské kaple a sochařské artefakty. Na vzhled města měly ničivý dopad požáry v letech 1782 a zejména 1873. Po něm došlo k utilitárním přestavbám řady objektů, které s sebou neslo i pozvolné hospodářské oživování. Jáchymovské hornictví dostalo nový impuls po objevu uranových barviv. Dosavadní bezcenný odpad, příznačně zvaný smolinec, se stal žádanou surovinou. Tato konjunktura neměla dlouhého trvání (uranová barviva byla vytlačena jinými produkty), předznamenala však pozdější tragedii, s jejímiž následky se město potýká dodnes. Ještě v poslední třetině 19. století byla v Jáchymově zřízena státní tabáková továrna, aby pomohla čelit sociálním problémům. Počátkem 20. století začali město vyhledávat nemocní, jejichž choroby pomáhala léčit radioaktivní voda ze zdejších dolů. Pro ně vznikla na dolním konci města (u tehdejšího koncového nádraží trati z Ostrova) lázeňská čtvrť s dominantou velkého sanatoria Radium Palace. Po roce 1945 začala nejčernější kapitola v dějinách Jáchymova: podle požadavků tehdejšího Sovětského svazu mu tehdy odsunem vyprázdněné město československá vláda v podstatě předala do správy a aktivně spolupracovala při budování systému otrocké práce nejdříve německých válečných zajatců, poté vlastních politických vězňů ve zdejších uranových dolech. Během konce 40. a v 50. letech 20. století vzhledem k nedosídlení města a faktické nemožnosti provádět zde příslušnou údržbu zmizelo z jeho obrazu kolem 300 domů (zejména hrázděné domy, často pocházející ze samých počátků města), většina dalších objektů se dostala do havarijního stavu. Od konce 50. let se režim ve městě uvolňoval, těžba uranu zde ustala roku 1964. Od té doby oba zdejší doly slouží pro získávání lázeňské vody. Stavební stav města se příliš nezlepšil. V 70. a 80. letech došlo k průniku zcela neúměrné panelové zástavby do samotného centra, někdejšího Chlebného trhu. Situace se nezměnila ani po roce 1990: poloha města u německých hranic vedla ke spekulativní privatisaci řady objektů, které jejich majitelé nechali zchátrat zubem času nebo nastěhováním problematických obyvatel z jiných míst Česka. Tento proces nezastavilo vyhlášení MPZ, byť do jisté míry napomáhá přísunu financí na její regeneraci. Město se postaralo o opravy objektů ve své správě, většina obytných domů (často s renesančními jádry) však dodnes chátrá, případně je zcela nevhodně opravována.

Text: historie
10.4. 2011 - Ivan Grisa

Zdroje
dle K. Kuča: Města a městečka..., 2. díl, Libri 1997