Perkünas byl původně bůh hromu podle starých litevských pohanských bájí. Jde o obdobu našeho Peruna. Podle něj se dům nazývá litevsky Perküno namas a také se mu v překladu říká Ďáblův dům. Pochází z přelomu 15. a 16. století. Jeho architektem byl prý Benedikt Rejt, který také vedl vladislavskou přestavbu Pražského hradu. Toto tvrzení však není nijak podloženo. Jedná se o typickou ukázkou světské, pozdně gotické cihlové architektury. Jde se o jeden z nejoriginálnějších příkladů gotické architektury v Litvě. Dům si zřejmě vystavěli členové Hanzy jako sklad a reprezentační budovu krátce po roce 1500. V 19. století byla v jedné ze zdí objevena soška údajného pohanského boha Perkünase. A právě podle sošky získal dům své dnešní pojmenování. V roce 1844 bylo v domě zřízeno dramatické divadlo. Po první světové válce, v roce 1928, byla budova předána jezuitům, kteří zde zřídili jezuitskou školu. V budově se později nacházely sklady, dílny a podobně. Roku 1965 byla zahájena obnova Perkünasva domu, prostory byly upraveny pro Městské muzeum v Kaunasu. Od roku 1991 byl dům vrácen jezuitům a v současné době patří k jezuitskému gymnáziu Kaunas. I tak zde zůstala expozice života a díla Adama Mickiewicze a pořádají se zde výstavy umění a konají se koncertní a divadelní produkce. V roce 1996 byl dům zapsán do Registru kulturních hodnot Litevské republiky a roku 2008 vyhlášen kulturní památkou.
Text: historie
18.10. 2020 - Pavel Vítek
Zdroje
https://www.wikiwand.com/lt/Perk%C5%ABno_namas
|
Přihlášení |
