Narodila se roku 1862 v Králově Dvoře u Berouna jako Marie Popelková, dcera kupce Václava Popelky a Marie, rozené Čtvrtníkové. Když ji bylo 15 let, přestěhovala se s rodiči do Prahy. Chtěla studovat na Učitelském ústavu, ale vzhledem ke slabému zraku nebyla ke studiu přijata. S Arnoštem Bilianem měli čtyři děti (Zdebora, Zoru, Květuši a Zlatka). Všem dětem umožnila vysokoškolské vzdělání, přestože její manžel spáchal v roce 1918 sebevraždu a od té doby se o děti starala sama.
Přes svůj hendikep (v pozdějším věku už byla prakticky slepá) měla fascinující šíři zájmů a aktivit. Aby mohla dopřát dětem studia, přivydělávala si psaním fejetonů, lidových příběhů, vydávala sebrané pověsti i dětské hry, psala divadelní hry. Obrovskou popularitu jí přinesl román Do panského stavu, který začala psát v roce 1907 a postupně jej rozšířila do šesti svazků. Román se dočkal filmové podoby pod názvem Matka Kráčmerka r. 1934 s Antonií Nedošínskou v titulní roli. Jako nadšená vlastenka se stala agentkou Ústřední matice školské. Její práce spočívala v kontrole stavu českého školství a v organizaci a zakládání nových českých škol. Její manžel vymyslel tzv. národní obětiny, graficky vyvedené stvrzenky, které dostal každý, kdo přispěl finanční částkou na dobročinné aktivity ÚMŠ. V roce 1912, kdy A. B. Svojsík pořádal první chlapecký skautský tábor, organizuje první lesní osadu skautek v Chotouni u Jílového. Své zkušenosti popsala v knize O dívčím skautingu, která vyšla v létě 1914. Na přelomu let 1914/1915 byla hlavní osobou, přizvanou Svojsíkem k práci na formování dívčího skautingu. Přestože její pojetí bylo vznikajícím skautským hnutím odmítnuto, lze ji považovat za průkopnici českého dívčího skautingu. Pracovala také pro Ústřední spolek českých žen, kde pořádala přednášky o emancipaci žen a o jejich vzdělání. Před první světovou válkou byla jednou z hlavních představitelek českého ženského emancipačního hnutí. V neposlední řadě se stala dobrou duší Vyšehradu, nadšenou amatérskou historičkou a průvodkyní kohokoliv, kdo se o Vyšehrad zajímal. Ještě v pokročilém věku se starala o hroby významných velikánů na Vyšehradském hřbitově. Sepsala Pověsti vyšehradské, sbírku novodobých vyšehradských legend. Když těsně před první světovou válkou vznikl projekt, podle kterého by citadela měla být zastavená činžovními domy, energicky a úspěšně proti tomu vystupovala. Popelka Biliánová zemřela 7. března 1941 a pohřbena je na Vyšehradském hřbitově.Text: historie
27.8. 2023 - Milan Caha
Zdroje
( wikipedie a další internetové zdroje)
|
Přihlášení |
