Památkově chráněný městský hřbitov v Jaroměři byl založen r. 1888 po zrušení dosavadního pohřebiště u kostela sv. Jakuba. Nachází se na severovýchodním okraji města mezi rozlehlým Jaroměřským rybníkem a hlavní silnicí I/33 vedoucí do Náchoda (Náchodská ulice). Později byl ještě rozšířen a v roce 1893 zde vzniklo i menší židovské oddělení.
Vstupu na hřbitov vévodí sousoší Plačící žena od významného barokního sochaře Matyáše Bernarda Brauna. Socha vznikla v roce 1730 jako náhrobek pro Braunovu tchyni Annu Miseliusovou. Na hřbitově je však dnes umístěna její kopie, originál je uložen v lapidáriu městského muzea. Uprostřed hřbitova je centrální kříž, od nějž vybíhají tři cesty k okrajům hřbitovní zdi. Na konci těchto cest jsou symetricky umístěny tři hrobky tehdy nejvýznamnějších jaroměřských podnikatelů, Alberta Wenke, Vladislava Čerycha a Josefa Etricha. Podél hřbitovní zdi jsou pak honosné hrobky dalších významných osobností Jaroměře, za zmínku stojí především hrobka továrníka Františka Polického se sousoším od místního rodáka Otakara Španiela. Celý jaroměřský hřbitov byl díky početnému souboru sochařské výzdoby a hodnotné funerální architektury zapsán v roce 1958 na seznam kulturních památek, jako samostatná položka byla mezi památky v roce 2010 zapsána již zmíněná hrobka Alberta Wenke.Text: historie
15.4. 2015 - Pavel Vlach
|
Přihlášení |
