Měsíční menhir není vůbec zvětralý, což je dáno dobrou kvalitou vyvřeliny. Jeho tvar není klasický; půdorys je obdélníkový, dokonce se blíží čtverci. Vrchol není oblý, ani špičatý, ale tvořen ostrou hranou po celé délce. Dvě strany jsou svislé, druhé dvě jsou válcové plochy se shodným zakřivením protínající se ve vrcholové hraně. Výška je asi 1,8 metru (rozměrové údaje jsou ovšem z hlediska funkce megalitů irelevantní). V kamenu se setkávají zemská a kosmická energie a probíhá zde stejná transformace jako v jiných menhirech. Každá strana vyzařuje ale energii v jiné úrovni, i když vždy v kladné polaritě. Nezávisle na polaritě působí jižní strana svým zářením na člověka poněkud agresivně a v její blízkosti lidé přicházejí o část životní a sexuální energie a také o sílu čerpanou z kosmu. Kámen vyzařuje silně vzhůru, a to velmi, velmi vysoko. I přes skutečně zvláštní energetické projevy je celkový postoj tohoto kamenu k člověku přátelský,jako by byl potěšen tím, že je předmětem naší pozornosti. Zdá se, že kdysi představoval střed okolních událostí.
Jeho datace postavení a oživení se nepodařilo zjistit. Vzhledem k tomu, že podobné stavby v okolí jsou staré i 10000 let, lze uvažovat i o této době. Lidé jej v minulosti navštěvovali, kdykoli potřebovali jeho léčivou pomoc nebo radu a místní druidi s ním byli ve stálém kontaktu. O Měsíčním kamenu se zmiňuje jeho objevitel Ing. Pavel Kozák v knize „Tajemná místa od Blaníku k Sušici“Text: historie
9.1. 2005 - Vaculčík
|
Přihlášení |
