kostel sv. Vavřince na Veselé hoře

Podle pověsti nechal první kapli na tomto místě postavit kníže Boleslav II. na památku vítězství nad Maďary, kteří po porážce v bitvě na Lechu r. 995 utíkali do šumavských lesů (k bitvě došlo ve svátek sv. Vavřince). Historicky doložena je však až kaple postavená v souvislosti s požárem, který postihl Domažlice v červnu 1683. Domažličtí radní tehdy slíbili, že pokud se požár nerozšíří, vybudují na tomto místě kapli ke cti sv. Vavřince. Svůj slib sice nesplnili, kapli však později nechala postavit manželka mydlářského mistra Zuzana Veselá, která pro stavbu poskytla i pozemky, z vděčnosti svatému Vavřinci za vyléčení z depresí. Výstavba byla započata v r. 1685, k vysvěcení kaple došlo 10. srpna 1695. Podle tradice dostala hora po donátorce kaple název Veselá hora. Později kaple začala chátrat, až byla v r. 1761 zcela uzavřena. Její přestavbou a rozšířením na náklady města vznikl následně barokní kostelík, vysvěcený v r. 1775. V rámci reforem Josefa II. byl však již r. 1788 zrušen, prodán v dražbě a využíván nadále jako stodola.

V r. 1810 proběhla jeho vnější i vnitřní oprava, ale teprve po další opravě v r. 1851 získal dnešní podobu a byl znovu vysvěcen. Od té doby se k němu každoročně konala pouť, která se postupem času stala nejvýznamnější poutí na Chodsku a zastínila i další dvě domažlické pouti, svatojánskou a mariánskou. Atmosféru zdejších svatovavřineckých poutí zachytili ve svých dílech i mnozí spisovatelé jako Jindřich Šimon Baar, Jaroslav Vrchlický nebo Tereza Nováková. V r. 1917 byly zrekvírovány dva kostelní zvony pro válečné účely; ve 20. letech 20. století byly nahrazeny novými zvony „Vavřinec“ a „Anna“, ty pak byly zrekvírovány v roce 1942. Od té doby je kostelík bez zvonů. Téměř celonárodní událostí se stala pouť v r. 1939 (13. srpna), kdy se do Domažlic podle úředních odhadů sjelo kolem 120 tisíc lidí z celých Čech i Moravy, přivezených desítkami zvláštních vlaků a tisíci automobilů, a pouti se zúčastnila také řada představitelů české kultury, například Josef Hora, Karel Hašler, Jiří Mucha, František Kocourek a Julius Fučík. Jednalo se o největší z poutí, na nichž Bohumil Stašek v létě 1939 ve svých kázáních demonstroval odpor českého národa proti německé okupaci. Pouť vyvrcholila emotivní přísahou přítomných poutníků, že svou vlast nikdy neopustí a nezradí. Po skončení druhé světové války byla tradice poutí obnovena; v r. 1945 (12. srpna) při ní opět kázal Bohumil Stašek, který se krátce předtím vrátil z Dachau, a to za účasti asi 80 tisíc poutníků. V r. 1947 vedl poutní bohoslužbu pražský arcibiskup Josef Beran. Poutě se zde konaly až do r. 1949, poté byly komunistickým režimem opět zakázány. Jako jejich náhrada začaly být pořádány akce estrádního charakteru – v r. 1951 při příležitosti výročí bitvy u Domažlic, v následujících letech pak v podobě dožínkových slavností. Jejich návštěvnost však postupně klesala. Od r. 1955 se namísto pouti konala každoročně přehlídka českých folklórních souborů s názvem Chodské slavnosti. K potlačení náboženského charakteru svátku byl jejich termín od r. 1963 přesunut na červencový Den pohraniční stráže. V letech 1968 až 1969, kdy se poutě opět mohly uskutečnit, celebroval poutní mši na Veselé hoře českobudějovický biskup Josef Hlouch a součástí pouti byly i Chodské slavnosti. Normalizace přinesla opětovný zákaz poutí a pokračující Chodské slavnosti získaly politický podtext, kterého se začaly postupně zbavovat až v 80. letech 20. století, kdy se mohly více zaměřit na národopis. V r. 1990 byly svatovavřinecké poutě opět obnoveny a postupně se staly největší církevní událostí na Chodsku. Jejich součástí jsou i pokračující Chodské slavnosti, které se začátkem 90. let 20. století potýkaly s přechodným poklesem návštěvnosti v souvislosti s menším zájmem veřejnosti o národopis. Při pouti v r. 1990 byla na Vavřinečku odhalena pamětní deska Msgre. Staškovi. Do kostela byl zaveden elektrický proud a z výtěžku sbírky, vyhlášené v r. 2007, proběhla v letech 2008–2009 obnova kostela, při níž došlo k rekonstrukci střechy a fasády a k vymalování interiéru.

Text: historie
16.8. 2022 - Jiří Špaček

Zdroje
(s využitím informací různých webových stránek a UPČ sv. 1))