kostel sv. Václava

Kostel byl založen už Břetislavem I. a poprvé byl vysvěcen pravděpodobně roku 1046. Ve 12. století proběhly stavební úpravy jižní části lodi a krypty. V 15. století proběhly další rozsáhlé stavební úpravy a pokračovaly pravděpodobně až o počátku 17. století. Stavební úpravy se týkaly převážně bočních kleneb lodí, opěráku, dále potom Vrábské kaple a dalších stavebních součástí. V roce 1640 vypukl rozsáhlý požár, který poškodil velkou část kostela. Do roku 1691 byl kostel obnoven a opraven, při té příležitosti byla zaklenuta hlavní loď. V roce 1694 byla upravena a zvýšena věž, v roce 1754 byl kostel opravován a bylo vystavěno dvouramenné schodiště z lodi do presbytáře. V roce 1772 byla překlenuta jižní kaple a v patře nad ní byla zřízena sakristie.

Trojlodní bazilika s presbytářem v šíři hlavní lodi, ukončeným apsidou, s jižní boční lodí ukončenou obdélníkovou kaplí s polokruhovým závěrem a se severní boční lodí, která je zakončena širší obdélníkovou kaplí. Západní průčelí bylo původně dvouvěžové. Na nároží věže je socha archanděla Michaela z roku 1593, na opěrné pilíři je socha svrženého ďábla, na kterém je štítek s datem 1593. Na bočních fasádách polokruhová okna a opěráky zdobené reliéfy konce 16. století. Hlavní loď a presbytář jsou sklenuty valenou klenbou s lunetami, závěr konchou s lunetami. Obdélníkové kaple po jižní straně presbytáře sklenuty kolem valenou klenby s lunetami, křížově a konchou, severní Vrábenská kaple je překlenuta křížovou klenbou dosedající na severní straně na polosloupy. Zařízení kostela je převážně barokní, u vchodu po levé straně je zpovědnice z 2. poloviny 17. století, později byla upravená, nad ní je obraz ze série obrazů pašijového cyklu z konce 17. století od nástupce K. Škréty. Pod kruchtou jsou dvě barokní jednoduché zpovědnice z 1. poloviny 18. století a dále potom sochy apoštolů a Krista z Olivenské hory. U vchodu na severní straně lodi je železná deska, která byla původně jako součást náhrobku. V severní lodi jsou obrazy shora zmiňovaného pašijového cyklu a dále potom zpovědnice z poloviny 18. století. U 3. pilíře je mramorová náhrobní deska z roku 1596, za bočním vchodem na pilíři je obraz bl. Podivena skrývajícího pod kořeny Paladium od J. V. Spitzera z roku 1742, v dalším poli je náhrobek s kovovou deskou označenou datem 1593. Na 5. pilíři je malý barokní obraz sv. Antonína Pad. z 18. století, na stěně je dřevěná vyřezávaná zpovědnice z roku 1700. Při vstupu do Vrábské kaple je po levé straně znakový mramorový náhrobník ze 16. století, na čelní straně je oltář sv. Kateřiny z roku 1691, je portálový, sloupový s plastickou výzdobou a s obrazem sign. Josef Ingnerr /Onghers/ invenit et pinxit 1690. Na pravé straně kaple je obraz sv. Václava z roku 10674, je to kopie obrazu visícího v kostele sv. Petra v Římě z roku 1628 a památník na smrt sv. Václava z doby okolo roku 1729, mramorová architektura od architekta Fr. M. Kaňky se skupinou Zavraždění sv. Václava z dílny M. B. Brauna. Na severní straně lodi je obraz Stětí sv. Barbory z roku 1700, na levé straně u východu z kaple pod arkádovým baldachýnem je oltář s barokní štukovým rámcem a s přemalovaným obrazem Panny Marie, na oltáři v novodobé schránce liturgická tzv. svatovojtěšská rukavice s vyšívanou bordurou, z doby okolo roku 1350. Na stěně pod baldachýnem je barokní obraz sv. Františka Xav. Z 18. století a obraz sv. Jana Nepomuckého z poloviny 18. století. Na pilířích po stranách jsou dva protějškové oltáře sv. Kříže a Bolestné Panny Marie, rokokové z roku 1778, se sochami. Ve zvýšeném presbytáři je na levé straně rokoková kazatelna pocházející z kostela sv. Martina ve zdi v Praze z doby okolo roku 1750 se sochami církevních Otců a Krista-Dobrého pastýře na stříšce, na pilířích je raně barokní socha Madony. Dále potom zpovědnice z 2. poloviny 18. století, vykládaná stočenými sloupky a s obrázky sv. Petra a Máří Magdalény. Hlavní oltář je z roku 1725 a byl přenesen z kostela sv. Václava na Zderaze, je portálový, sloupový, s nástavcem a s bočními brankami a vázami, s obrazem sv. Václava se sochami dvou biskupů. Na pravé straně presbytáře je zpovědnice, protějšková k severní, s obrázky Bolestné Panny Marie a Ukřižování na pilíři, proti Madoně, socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1727. V hlavní lodi je na pilířích je soubor soch zemských patronů z doby okolo roku 1715, sv. Norbert, sv. Vojtěch, sv. Jan Nepomucký, sv. Zikmund, sv. Vít a sv. Ivan. Dále potom cyklus obrazů ze života sv. Václava z roku 1677. Na kruchtě jsou bohatě zdobené rokokové varhany z roku 1722 s figurální výzdobou andílčí kapely. Krypta: na konci mramorový oltář z roku 1764 se sochami sv. Kosmy a Damiána, tumba údajně nad původním hrobem sv. Václava, je z roku 1657, dále potom bronzový kříž ze 17. století a sochy českých patronů. V druhé části jižní lodi je raně barokní zpovědnice ze 17. století, v novodobě upravená obrazy pašijového cyklu od Škrétova následníka, sochy sv. Ludmily a sv. Václava, novější socha sv. Jana Nepomuckého a nad vstupem do kaple Pěti bratří, jež uzavírá jižní loď, obraz sv. Václava a Ludmily s Paladiem z poloviny 19. století. V kapli Pěti bratří je pískovcová renesanční křtitelnice ze 16. století, u oltáře jsou dřevěné busty sv. Václava a sv. Víta z doby okolo roku 1725. V kostele jsou barokní vyřezávané lavice s akátovým dekorem z roku 1700. V sakristii je chrámová pokladnice.

Text: historie
1.1. 2007 - Aleš Marek podle / Uměleckých památek Čech, svazek třetí, v roce1980 vydala Academia/.