Nejstarší svatyní v západní části Poříče u levobřežní strany bubenského brodu byl předrománský kostel z poloviny 11. století, ze kterého byly archeologicky zachyceny zbytky apsidy, zanesené písečnými nánosy. Po jeho zániku, způsobeném snad povodní, byl na stejném místě postaven románský kostel (někdy ve 12. století), ke kterému přivedl Přemysl Otakar I. roku 1225 dominikány. Ti zde sídlili jen dočasně, než pokročila stavba jejich kláštera v místech dnešního Klementina. Současná stavba kostela pochází z přelomu 14. a 15. století, klenba lodi byla zřízena v gotizujících formách okolo roku 1578, kdy kostel sloužil utrakvistům (do roku 1621). Po třicetileté válce proběhly nevýrazné barokní úpravy, roku 1784 byl kostel výnosem Josefa II. zrušen. Následně sloužil jako sýpka až do roku 1850, kdy jej pro své potřeby zakoupila helvétská (kalvínská) církev. Po rychlém odstranění sýpkových pater a nejnutnějším zařízení byl vysvěcen 27. 10. téhož roku. V průběhu II. poloviny 19. století bylo pořizováno novogotické vnitřní vybavení. V letech 1893–1903 proběhla rozsáhlá novogotická obnova podle projektu J. Blechy a Fr. Mikše, která dala kostelu v zásadě dnešní vzhled.
Text: historie
2.12. 2011 - Ivan Grisa
Zdroje
dle R. Baťková a kol.: Umělecké památky Prahy - Nové Město, Vyšehrad, Vinohrady, Academia 1998
|
Přihlášení |
