Kostel, původně gotický, byl postavený před rokem 1337. Ve 13. století byly Želiezovce v držení rodu Hunt-Poznanovců, poté do konce 15. století v majetku Bechegeregeovců. V 15. stol. byl kostel stavebně upravován. Od 17. století patřila obec rodu Eszterházyovců, nakonec rodině Breunerovců. Roku 1884 byl kostel celkově zrestaurovaný. Za II. světové války byl těžce poškozen, r. 1954 byl při obnově z větší části nově vystavěn – loď kostela, sakristie a věž na jižní straně presbytáře. Z původní stavby se zachoval gotický presbytář, sklenutý křížovou žebrovou klenbou, gotický vítězný oblouk a některé další části. Zachovaly se také nástěnné malby z doby okolo roku 1430. Vybavení kostela je částečně gotické (kamenná křtitelnice), částečně barokní (dřevěný vyřezávaný kříž, pacifikál, tepané víko křtitelnice, barokní kalich) a částečně novodobé (hlavní oltář, varhany). Zajímavostí je římský sarkofág z 2. století, který v kostele slouží jako oltářní mensa. Pochází z Aquincu (významné římské město Aquincum; pův. vojenský tábor, ležící na území dnešní Budapešti, chránící severovýchodní výspu římské říše na Dunaji; 1.–4. stol.).
Kostel patří mezi národní kulturní památky SR.Text: historie
13.8. 2012 - Martin Tlach, E. Horáková podle Súpisu pamiatok na Slovensku III., kolektiv autorů
|
Přihlášení |
