Vznik kostela sv. Havla v části obce patřící sázavskému klášteru kladla literatura do 12. století, V. Mencl dataci upřesnil do jeho poslední čtvrtiny.
Kostel je obdélnou orientovanou stavbou z kvádříkového pískovcového zdiva. Obdélná plochostropá loď má na západě tribunu nesenou středním sloupkem s dvěma půlkruhovými arkádami dosedajícími na polopilíře s římsami zdobenými rozetami, které pocházejí z novogotických úprav 19. století. Tribuna je podklenuta dvěma poli křížových kleneb se středním pásem, přístupná byla od západu z prvního patra věže, do lodi se otvírala třemi arkádami, jak dokládají dochované přízední pilastry se zbytky původních říms. Loď byla osvětlena půlkruhem zakončenými okny, jedno z nich si doposud dochovalo zešikmené špalety. Apsida zaklenutá konchou je od lodi oddělena dvakrát pravoúhle odstupněným triumfálním obloukem bez říms. V jejích zdech nejsou žádná okna, pouze vnitřní plášť je poměrně ojediněle členěn třemi nikami – střední obdélnou a krajními na půdorysu kruhového segmentu – toto řešení klade Z. Merhautová do souvislosti s benediktinskou hutí sázavského kláštera a jejími kontakty na obdobně řešený kostel sv. Štěpána v Řezně. Před západním průčelím stojí hranolová věž zakončená dřevěnou nástavbou vysazenou na krakorcích . Horní patro věže ze tří stran osvětlují potrojná sdružená okna dělená válcovými dříky z červeného pískovce. R. 1870 byla od jihu k lodi přistavěna obdélná přízemní sakristie. Novorománskému vybavení interiéru dominuje oltář z r. 1877 s obrazem od V. Kandlera.Text: popis
19.6. 2007 - Zany
|
Přihlášení |
