Minorité byli Leopoldem VI. povoláni do Vídně před rokem 1230. Zde jim byl před hradbami města přidělen pozemek snad již s existujícím kostelíkem zasvěceným pravděpodobně svaté Kateřině Alexandrijské. Minorité postavili malý klášter a kostelík byl nově zasvěcen Svatému Kříži „Santa Croce“. První zmínka o klášteře pochází z roku 1234. Roku 1251 byla pasovským biskupem Bertholdem von Pietengau-Sigmaringen vysvěcena klášterní kaple. Teprve v letech 1237-1271 byla celá oblast zahrnuta do rozšířeného hradebního pásu. Z původního románského kláštera se nic nedochovalo. V roce 1276 velké části kláštera zničil požár. Již v roce 1276 nechal král Přemysl Otakar II. položit základní kámen nového kostela na současném místě. K dokončení stavby došlo koncem 13. století. Stavitelem byl Hans Schimpffenpfeil. Nový kostel byl zasvěcen Svatému Kříži a proto bylo změněno i patrocinium původní kaple na sv. Kateřinu. Blanka Francouzská ve své závěti v roce 1304 rozhodla o stavbě Ludvíkovy kaple, která byla dokončena před rokem 1330. Následně byla zahájena rozšiřující přestavba kostela na trojlodní chrám. V té době vzniklo nové západní průčelí s pozdně gotickým portálem. Ve 2. polovině 14. století byla postavena zvonice. K vysvěcení rozšířeného kostela došlo kolem roku 1390. V roce 1529, při prvním tureckém obléhání, utrpěl klášter a hlavně kostel vážné škody. Kolem roku 1543 vznikl východně od kláštera špitál. V letech 1569-1620 byl kostel protestantským. Konventu nadále sloužila Ludvíkova kostelní kaple a klášterní kaple sv. Kateřiny. Během druhého tureckého obléhání v roce 1683 sloužila věž minoritského kostela jako hlídková věž, proto byla Turky ostřelována a vážně poškozena. V roce 1783 byl klášter zrušen a správu nad kostelem převzal stát. V letech 1784-1789 proběhla úprava kostela císařským dvorním architektem Johannem Ferdinandem Hetzendorfem z Hohenbergu. Z té doby pochází i hlavní oltářní obraz od Ignaze Unterbergera, který ukazuje obraz Panny Marie Sněžné nesený anděly. Slavnostní vysvěcení kostela pod názvem „Madonna della Neve“ se konalo 16. dubna 1786 na velikonoční neděli. Od té doby je tak chrám zasvěcen Panně Marii Sněžné. Dlouhý chór byl při přestavbě přeměněn na pětipatrovou budovu. Také minoritský klášter se stal majetkem státu a sloužil jako císařské kanceláře. Hřbitov u kostela byl opuštěn. Poslední velká změna kostela proběhla v letech 1892-1905, kdy bylo vytvořeno náměstí Minoritenplatz a Ballhausplatz. Dlouhý chór z 13. století, kaple a přilehlé budovy byly zbořeny. Autorem úprav byl architekt Viktor Luntz. Slavnostní otevření chrámu se uskutečnilo 4. května 1909 za přítomnosti císaře Františka Josefa I. V letech 1984-1986 byl proveden archeologický výzkum a byly odkryty a zakonzervovány základy dlouhého chóru.
Text: historie
31.12. 2021 - Luděk Vláčil
Zdroje
http://www.minoritenkirche-wien.info/daten/mkgeschichte6.htm a další
|
Přihlášení |
