Obec Měcholupy, nyní Dolní a původně Velké Měcholupy, byla plánovitě založena koncem 13. století kolem pravidelné návsi přibližně obdélného půdorysu o rozměrech cca 250 x 50 m. Rozkládá se v mělké nivě na obou březích Měcholupského potoka. Hlavní osou návsi je dálková komunikace do Kutné Hory protínající prostor diagonálně od severozápadu k jihovýchodu. Na delších stranách návsi bylo původně vždy po šesti parcelách, na kratších stranách pak po jedné velké usedlosti umístěné v protilehlých rozích. Poprvé se se jménem Měcholup setkáváme v přídomku Alberta z Měcholup roku 1293 za vlády krále Václava II.
Z jeho predikátu je pravděpodobné, že v Měcholupech přímo sídlil a k tomuto účelu si zde patrně vystavěl i tvrz, která je prvně zmíněna až roku 1364 jako majetek pražského měšťana Ješka Rechcera. Podstatná část Měcholup včetně zpustlé tvrze se později stala součástí panství významného vladyky Jana Dubečského z Dubče, který takřka celý svůj majetek odkázal testamentem z roku 1508 své dceři Žofce a jejímu manželovi Zikmundovi Zapskému ze Zap. V r. 1622 byl majetek Zapských po stavovském povstání zkonfiskován, od královské komory ho odkoupil místodržící Karel z Liechtensteinu a připojil ke svému uhříněveskému panství. Jeho součástí Měcholupy byly až do 19. století. V r. 1867 se Měcholupy rozdělily na tři samostatné obce: Dolní a Horní Měcholupy a Petrovice. Všechny se r. 1968 staly součástí obvodu Praha 10. Dolní Měcholupy jsou nyní městskou částí s vlastní samosprávou. Na návsi byla r. 1838 postavena dřevěná zvonička, která byla r. 1870 nahrazena zděnou kaplí se zvoničkou nad průčelním štítem, kde je uveden i letopočet výstavby. Kaple, jejíž zasvěcení není nikde zmiňováno, je drobná historizující stavba obdélného půdorysu. V její věžičce je umístěn zvonek z r. 2007, protože původní byl odcizen. Do interiéru nelze nahlížet, neboť kaple je trvale uzavřena a boční okna jsou opatřena neprůhlednými skly. V sousedství kaple je umístěn pomník obětem obou světových válek.Text: historie
15.10. 2015 - Jiří Špaček
Zdroje
(s využitím textu Jiřího Jindřicha na www.dolnimecholupy.cz)