Když najatí dělníci začali hloubit základy kaple, narazili na lidskou kostru. Kosti dávali na hromádku a večer znaveni usnuli v nedaleké stodole, kde je sedlák ubytoval. Přestože byl večer ještě klidný a teplý, o půlnoci se ochladilo a zvedl se silný vítr. Dělníky to vzbudilo a zjevila se jim vetchá postava - tělo oblečené v cárech šatů, její tvář byla spíš lebka se smutnýma očima, místo vlasů měla pavučiny. Zjevení po chvíli zmizelo a vítr utichl. Napadlo je, že noční událost souvisí s nalezenou kostrou, a tak ji druhého dne pohřbili ještě blíže k božím mukám.
Následující noc toho dělníci příliš nenaspali, protože čekali, co se bude dít. O půlnoci sice vítr už nefoukal, ale postava se opět zjevila, a než zmizela, kývla několikrát hlavou. Nocležníci si to vysvětlili jako poděkování za opětovné pohřbení. Zjevení se už nikdy více neobjevilo. Pozn.: nález lidského hrobu v blízkosti starých božích muk není ničím výjimečným. Byli-li vojáci na ústupu s těžce zraněnými kolegy a zemřel-li některý, nebyl čas mrtvého dopravit a pohřbít na nejbližším hřbitově.Text: pověsti
17.3. 2024 - Dle kronikáře pana Jana Caletky; Jaroslav Špiroch
|
Přihlášení |
