Staré paměti zaznamenávají, že Chur, komorník staré paní Hradecké, r. 1376 ves svou Kvasov Petrovi, Oldřichovi a Janovi bratřím z Rožemberka k věrné ruce ve dsky zemské vložil, t. j. jim na oko prodal, aby dětí nemaje, volně o ní říditi mohl a oni ji dědicům jeho odevzdali. Bezpochyby se tu vyrozumívá nynější ves Kvasejovice, poněvadž jiné vsi podobného jména v Čechách není. Později držel ves tu Oldřich řeč. Babka z Kvasejovic (r. 1381). Býval potřebován od rozličných osob, maje je při právech zastávati, jako na př. r. 1386, kdež jménem držitelův odpíral provolání vsi Cholunné, r. 1389 pak byl úředníkem u pana Oldřicha z Hradce. Také se připomíná r. 1398 jakožto svědek v jistých jednáních kostela Dráchovského a žil ještě r. 1413, maje dva syny zrostlé, Ondráška a Oldřicha.
Za válek husitských držel ves naši Jan Sloup z Kvasejovic, jenž se r. 1424 dne 10. června zaručil za Jana ze Štítného, že se postaví v čas sobě určený na hradě Krumlovském. Zbyněk z Kvasejovic odpověděl r. 1452 císaři Fridrichovi a postavil se pod prapor úřadu Bechyňského. Roku 1464 činí se zmínka o Oldřichovi Babkovi z Kvasejovic, kterému jakož i manželce jeho Martě z Trutmaně pán z Rožemberka peníze dlužen byl. Týž byl ve službách Rožemberských a r. 1467 purkrabí na Novém Hradě. Jak se zdá, byl zeman šetrný, neb po druhé roku 1475 dne 24. dubna mu pan Jindřich z Rožemberka dluh zapisoval. Potomky některého z držitelů Kvasejovic v 15. století byli rytíři Přehořovští z Kvasejovic, kteří se tak jmenovali, poněvadž drželi blízký dvůr Přehořov s vesnicí. Na počátku 16. století nenacházíme Kvasejovice v držení jednoho rodu; jednu čásť držel r. 1536 Jaroslav Protivínský z Pohnání, jenž se proto psal seděním v Kvasejovicích, kdežto téhož roku jistý Pavel Pěkník z Kvasejovic ves Chvalkov držel. Druhá čásť patřila tehda Dvořeckým z Olbramovic, kteří drželi blízké Dvořec a Myskovice. Dělením jakýmsi se stalo, že se dostala tvrz zdejší se dvorem pustým ke zboží Myskovskému, a jiná čásť s několika dvory kmecími při zboží Dvořeckém zůstávala. Oboje, Myskovice i Kvasejovice, držel v letech 1534 - 1560 Petr Dvořecký z Olbramovic, po něm však se nacházejí statky jeho rozdělené, a to mezi bratry Kunše a Břetislava; onen držel Myskovice, tento Kvasejovice se Sedlečkem. Břetislava zpomínají oba tituláře r. 1572 a 1589 vydané, r. 1584 prodal rybník Kamenný Kunšovi staršímu z Olbramovic na Dvorci za 250 kop gr. č. Roku 1599 dne 27. ledna prodal ves Kvasejovice a v té vsi dvůr a sídlo, na kterémž sám seděním byl, se vším příslušenstvím, potokem od hranic Mezenských až do strouhy od rybníka Valavče od téhož rybníka vpadající, lesem slove Jasanná mezi grunty Myskovskými a Branlínskými Janovi Kábovi z Rybňan, a seděl potom na Dvorci, kdež r. 1601 zemřel. Po jeho smrti koupil Kába ještě statek Dvořecký a tak se dostala v držení jeho celá ves Kvasejovice. Kába propadl r. 1623 oboje statky, jež prodány Janovi Řepickému ze Sudoměře. Tento si podržel jen Dvořec a Kvasejovice prodal Janovi Měděnci z Ratibořic. Těch časův byla tuším tvrz zdejší hrubě opustlá, poněvadž posavadní držitelé na Dvorci bydleli; dvůr popl. a ves prodal Jan r. 1644 dne 7. litopadu Vácslavovi Prokeciovi ze Šneberka na Přehořově za 5150 kop míš. Týž byl r. 1629 dne 21. listopadu koupil dvůr a ves Přehořov od Veroniky Přehořovské, rozené z Dlouhévsi, za 7000 kop míš., a spojil oba statky v jedno, ale tak, že zůstávalo sídlo v Přehořově, kdež tuším nový zámek postavil. Manželkou jeho byla Alžběta Dvořecká z Olbramovic, která po smrti jeho čtvrtý díl Přehořova, Kvasejovice a rozličné grunty při městě Soběslavi držela. Též se vdala po druhé za Šebestiána Hynka Řepického ze Sudoměře, jenž byl r. 1647 po svém strýci Dvořec zdědil. Z obojího manželství byly dítky; když pak Alžběta r. 1652 zemřela, spravoval všechen statek po ní zůstalý Šebestián Hynek nejen svým jménem, nýbrž i jako poručník dětí svých; ostatní tři čtvrtiny Přehořova měl syn Vácslavův Jáchym Vilém Prokecius ze Šneberka, na rozumu nedostatečný, pročež Přehořov od roku 1661 sestra jeho Dorota Alžběta, provdaná Eisenbergerova, jako mocná místodržícími zřízená poručnice spravovala. Táž přikoupila r. 1661 dne 26. září od Šebest. Hynka „tvrz Kvasovice“ se dvorem popl. a vískou za 5150 kop míš., a to pro bratra svého, a tak byly opět oba statky spojeny. Když pak Jáchym r. 1669 bez dědicův zemřel, pořízení ani neučiniv, připadly Přehořov a Kvasejovice dotčené jeho sestře, která je dědičně ujala 22. března. Dorota Alžběta byla vdána za Ferdinanda Františka Netolického z Eisenberka, jenž splodil s ní dítky Vácslava Antonína, Terezii, Maximilianu, Johanku a Veroniku. Po smrti prvního manžela svého provdala se po druhé za Vácslava Felnara z Feldeka, jemuž porodila syna Zikmunda. Oba manžely své přečkavši, odkázala statek svůj dětem z obojího manželství, tehdáž kromě nejstaršího vesměs ještě nezletilým, a zemřela na jaře r. 1691. Hned se uvázal Vácslav Antonín jako poručník ve statek, jenž potom v držení Netolických po kolik let zůstával. Stará tvrz Kvasejovská byla již r. 1686 sešlá. Postavena byla ze spod ode zdi, z vrchu ode dřeva a měla pavlače, z nichž se přicházelo do 3 pokojů, 2 komor a kuchyně. V části její byly sýpky. měl Oldřich Pluh z Dírného, jenž ji prodav panu Oldřichovi z Rožemberka r. 1379 vyznal, že mu ves ta úplně zaplacena byla (arch. Třeb.); než již r. 1386, 28. července prodal ves tu pan Oldřich Maršovi, měštěnínu Soběslavskému (tamže); tehda se ve vsi ještě ani dvůr nenacházel. Mareš byl potom lovčím v Soběslavi a naposled úředníkem Rožemberským na Krumlově. Chtě založiti vigilie a zádušní mše za sebe i choť svou, koupil r. 1397 od Jindřicha z Rožemberka platy ve Kvasejovicích, jež se po jeho smrti klášteru Třeboňskému dostati měly (arch. Třeb.). Zemřel asi roku 1403, a zboží jeho v Přehořově a Chlebově spadlo na krále (DD. 14 f. 181). Odtud nás dlouho nedocházejí zprávy o Přehořově, víme toliko, že přešel v držení vladyk Přehořovských z Kvasejovic, z nichž Vácslav žil v městě Táboře, kdež byl dobře potřebován v rozličných úřadech městských (r. 1521 - 1552); koupil před r. 1541 ves Ratibořice a v Maleníně dvory kmecí (DZ. I. G. Synové jeho Jan a Oldřich rozdělili se r. 1554 o dědictví otcovské; onen dostal Ratibořice, dvůr v Maleníně, ves pustou Čabel a ves Záluží, tento Přehořov ves, ves zápisnou Lžín, Sobědraž a ves Záluží (DZ. 51 G. 27). Další osudy Přehořova nalézti lze při dějinách tvrze Měšic. Viz i Český Jih r. 1878, č. 32. Roku 1686 mělo celé toto sídlo 7 pokojů, mezi nimi 3 komory klenuté a kuchyni klenutou, kromě toho jeden sklep pro pivo, jiné komory, špižírnu, mlíčník atd. (Excerpta p. arch. Wagnera.)Text: historie
6.3. 2017 - August Sedláček, Hrady zámky a tvze Království českého IV.
|
Přihlášení |
