V čase křížových výprav přišel do míst Vysoké Lípy cizí nemocný rytíř. Celé měsíce ležel v jednom statku. Když se zase uzdravil, zůstal v krajině, která se mu stále více líbila. Na skále si postavil hrad. Byl to temný, mlčenlivý muž, který si přinesl z východu velké bohatství, ale jehož svědomí nebylo ani čisté, ani klidné. Každou noc chodil dlouhými tmavými souvratěmi kolem hradu a neustále vzdychal a sténal, jakoby něco hledal. Když po několika letech zemřel, hrad upadal. Nebylo potomků a nikdo cizí se neodvažoval do hradu vstupovat, protože tam každou noc strašilo.
Později, když si pán na Šlosberku, v lidovém pojetí Hofberku, nechal postavit dřevěný lovecký zámeček, přenesli sem ještě použitelné nářadí ze Šaunštejna. Jednou přijel na zámeček jakýsi tovaryš a poprosil o nocleh. Správce ho však odmítl, a tak si tovaryš nalezl úkryt ve stodole na slámě. V noci slyšel ze dvora šramot a hlasy. Zvědavě se podíval škvírou ve vratech stodoly a ve světle planoucí pochodně viděl, jak správce a jeho pacholek nesli jakousi ženskou postavu se zacpanými ústy, jak ji strčili do pytle a hodili na povoz, s kterým pacholek odjel. Tovaryš se vyplížil ze stodoly a naskočil ze zadu na povoz. Byla temná noc, a tak k sobě pytel pomalu přitáhl a nechal sklouznout na zem. Seskočil k němu, rozvázal a ženu osvobodil. Byla to vlastní dcera správcova, který její duši upsal čertu, aby mohl provádět všelijaké čarodějnické kejkle. Dnes se ale chtěl vykoupit tím, že její duši slíbil jiným zloduchům. Jak tak povídala, uviděli velkou záři. Vyběhli na stráň a uviděli zámeček v plamenech. Utíkali k požáru a když už byli blízko, jakási neviditelná ruka je zastavila, že nemohli ani krok dále. Stejně jako na pomoc spěchající vesničané. Zámeček shořel do základů a když je neznámá síla konečně propustila, nalezli na místě jen hromadu popela, který vítr rozfoukával na všechny strany. Po správci a jeho pacholku nebylo ani vidu ani slechu. Tovaryš zůstal ve vsi a správcovu dceru si vzal za ženu.Text: pověsti
17.7. 2002 - Česká Silnice, (převzato z knihy Věnec pověstí z Děčínska - nashromáždili Rudolf Dörre a Emil Mauder)
