Na Pustém hradě vládl kdysi neúprosný a krutý hradní pán Zuzor. Bylo to divoký člověk a prostý veškeré lidskosti. Pravilo se, že má srdce z kamene. Kdo se jednou podíval do jeho strašných očí, už se nikdy tohoto pohledu nezbavil a i ve snech se mu objevovaly.
Před Zuzorem se každý třásl strachy a i nejodvážnější rybáři utekli z blízkosti hradu do daleké obce Rybáry. Když se hradní pán tuto zprávu dozvěděl, příšerně zaklel a nenávistným pohledem se zadíval na drobné chaloupky, ve kterých ještě nedávno kypěl veselý rybářský život. - Co má toto znamenat? vykřikl pozoruje chaloupky a zaclonil si rukou oči, aby lépe viděl. A uviděl, že se z jednoho komína ještě kouří. - Tam bydlí starý a odvážný rybář, odpověděl hradnímu pánovi jeho sluha. - A on se nebojí? - Ne, on se nikoho nebojí a kouká stále do slunce, ani oka nepřihmouří. - Na toho jsem tedy zvědavý! Jdi mi osedlat koně, pojedu k tomu starcovi. Za nedlouho Zuzorův kůň už přebrodil Slatinu a divokým cvalem letěl se svým pánem k rybářově chalupě. Stařeček seděl před svojí chalupou a díval se do slunce, a ani nepřihmouřil oči. - A jak to, že se mě starče nebojíš?! - vykřikl Zuzor a skočil z koně před starce. - Ne proč, bojím se jen zlých lidí, - odpověděl stařec, hledě stále do slunce. - A víš, že tvůj život je v mých rukách a víš, že tě mohu dát rozsekat kdykoliv na sto kusů? - Vím a přece se tě nebojím! - odpověděl stařec hrdě a sebevědomě. Hněv se v hradním pánovi tak umocnil, ale starcova smělost se mu začala líbit. Chvíli stál nerozhodně jako by chtěl ještě něco říci, ale před chalupou se najednou objevila rybářova dcera, která upoutala jeho pozornost. Byla to krasavice .... rozepsáno ....Text: pověsti
21.9. 2010 - peklad JC, podle Slovenské hrady, Janota
|
Přihlášení |
