Pajštún

Výrazné zříceniny královského hradu Pajštún, patřícího do soustavy pohraničních hradů v Malých Karpatech, které chránily hranici uherského státu, leží na výrazném kopci (486m), přibližně 1.5 km nad obcí Borinka, odkud také vede od kostela turistická značka. Kopec s hradem je součástí přírodní rezervace „Pod Pajštúnom“, která byla vyhlášená v roce 1984 a je známá výskytem vzácných lesních, lesostepních a teplomilných rostlin i živočichů.

Samotný hrad je díky výraznému kopci velmi dobře chráněný, určitě patří co se týče přírodní ochrany k těm nejlépe položeným. Zříceniny jsou vidět už kousek za Bratislavou při cestě směrem na Břeclav a také z hradu je jako na dlani nejen okolní krajina s dalekým rozhledem, ale velmi dobře je vidět daleká vysoká vysílací věž tyčící se nad hlavním městem SR. Podle dobových vyobrazení, stál hrad v obyvatelné podobě ještě před 200 lety. Osudným se mu však stala ztráta sídelní funkce, kdy se jeho majitelé přestěhovali do mnohem pohodlněji přístupného zámku ve Stupavě, ale především počátek 19.století, kdy ho doslova zdemolovalo napoleonské vojsko. V dnešní době tak stojí, z větší části téměř v plné výšce, především renesanční opevnění okolo jádra, s několika baštami a především tou dělostřeleckou. Na svoji dobu šlo o velmi moderní obranný systém. Jeho základ pochází ze 16.století, v průběhu 17.století pak prošlo ještě dvěma významnými přestavbami. Dochovaná dále zůstala hlavní vstupní brána a nad ní vnější stěna budovy, na které zůstaly zachovány pozdně renesanční krakorce nesoucí původně pavlač, mající podobu maskaronu, jsou tedy zdobené plastickým motivem v podobě lidského obličeje s komickým nebo tragickým výrazem. Každý krakorec pak nese jiný výraz obličeje. Určitě je při návštěvě nepřehlídněte. V samotném jádru je nejvýraznějším zbytkem severozápadní stěna paláce, stojící do výšky několika pater, i jeho protilehlá, o něco nižší stěna. Oboje s mnoha otvory po oknech. Jinak je povrch nádvoří „horního hradu“ v podstatě zarovnaný, dobře viditelný je ale suterén budovy zasekaný do skály, která navazovala na palác a táhla se podél severovýchodní části hradu. V jejím konci je vidět i zachovaná klenba místnosti, která je však téměř po strop zasypaná. Rozhodně si však nenechte ujít zachovanou, cihlami vyzděnou cisternu na vodu asi uprostřed nádvoří. Vstup do ní je sice nepohodlný, ale na jiných zříceninách v tak dobrém stavu je vidět jen opravdu výjimečně. Má klenutý strop, rozměry přibližně 10 x 15 m a v jejím severním koutu je zazděný okrouhlý otvor. Na závěr je potřeba upozornit, že pokud zvolíte návštěvu hradu v letních měsících, je nutné počítat nejen s velkým počtem návštěvníků, ale i s namáhavějším výstupem na hradní kopec. A stojí za to nejen návštěva jádra, ale z venku se dá obejít celá severozápadní a severovýchodní část opevnění, které je z hradu nejzachovalejší.

Text: turistické
20.7. 2005 - Roman Řezáč