Budyšín vznikl jako jedno z hradišť slovanských Milčanů na území dnešní Horní Lužice. Využil výhodné polohy na vysokém ostrohu, ze tří stran obtékaném Sprévou (Sprevja, Spree). Po dobytí území Milčanů německými Míšňany v 11. století se akropole někdejšího hradiště postupně změnila na středověký hrad, na jehož předhradí bylo ve 13. století vysazeno město. Vzhledem k poloze a významu Budyšína na zdejším hradě titulárně sídlil zemský fojt, tedy zástupce panovníka, vybíraný zpravidla z řad vysoké české šlechty. Ve skutečnosti se většinou jednalo o jeho místního náměstka, fojtové zpravidla pobývali na svých blízkých českých statcích.
Situace v Horní Lužici byla specifická velkou mocí pěti královských měst, která ve třetině 14. století vytvořila Šestiměstí (spolu s tehdy ještě v Čechách ležící Žitavou), jež fakticky ovládalo zemi až do roku 1547, kdy jeho moc zlomil Ferdinand I. Obě Lužice spravoval od roku 1620 saský kurfiřt, který je obdržel nejprve dočasně jako odměnu za pomoc Ferdinandu II. při potlačování stavovského povstání, roku 1635 jako české léno. Tím byly formálně až do roku 1815, kdy celou Dolní a východní část Horní Lužice uchvátilo Prusko. Zbytek Horní Lužice byl pak zcela připojen k Sasku. Budyšín je centrem horních Lužických Srbů, kteří zde mají své kulturní a školské instituce, i když přímo ve městě tvoří velmi slabou menšinu. Do 60. let 19. století se i německy jmenoval Budyssin, současné německé jméno bylo uměle vytvořeno. Samotný hrad Ortenburg od 16. století sloužil již výhradně jako sídlo správy země. Na tuto tradici navazuje okresní soud, umístěný v hlavním hradním paláci, přestavěném renesančně v 16. století. Na jeho severní stěnu navazuje gotická brána s reliéfem Matyáše Korvína jako českého krále (byl jím ve vedlejších zemích Koruny v letech 1469–90). Ostatní budovy využívá Srbské museum (barokně upravená budova na severu hlavního nádvoří) a městské divadlo (moderní sál v jižní části nádvoří, do něhož byly přeneseny i části výzdoby tympanonu klasicistní budovy, zdemolované v 70. letech 20. století).Text: historie
27.12. 2008 - Ivan Grisa
Zdroje
dle Bobková - Březina - Zdichynec, Horní a Dolní Lužice, Libri 2008
|
Přihlášení |
