Ogrodzieniec

Hradu Ogrodzieniec byl založen za vlády Kazimíra Velikého jako jedna z pevností chránících jihozápadní hranici polského státu na pomezí tehdy českého Slezska. Král Kazimír jej doživotně svěřil zemskému maršálku Przedborowi z Brzezia. Przedbor poškozený (snad i z větší části dřevěný) hrad přestavěl. Po jeho smrti se hrad vrátil do rukou panovníka a roku 1386 jej král Vladislav Jagello již dědičně dal královskému číšníku Włodkowi z Charbinowic erbu Sulima. Během následujícího století jeho potomci hrad opět přestavěli a rozšířili.

Roku 1470 koupili hrad i s okolím bohatí krakovští měšťané Imbram a Petr Salomonovi, po nich se vystřídalo několik dalších majitelů. Od roku 1523 hrad vlastnil krakovský purkrabí a župan Jan Boner. Poté, co jeho syn Seweryn přestavěl pro krále krakovský Wawel, rozhodl se i pro sebe postavit důstojnou rezidenci. Ze svých četných statků si vybral právě Ogrodziniec a přestavěl jej na okázalou renesanční rezidenci. Ve stavbě pokračoval jeho syn Stanislav, poslední Boner na hradě, i další majitelé. Roku 1587 hrad ztečí obsadila rakouská vojska arcivévody Maximiliána, která ustupovala po neúspěšném obléhání Krakova. Třicetiletou válku hrad přežil beze škod, zato za švédského vpádu roku 1655 byl znovu obsazen, škody však nebyly příliš velké. Tečku za aktivním životem hradu představoval až požár založený roku 1702 švédskými vojsky. Hrad již nebyl obnoven a pomalu se měnil ve zříceninu. Ještě roku 1784 bylo několik místností obyvatelných, definitivně byl hrad opuštěn roku 1810. Mezi světovými válkami byly pozemky s pozůstatky hradu vykoupeny a v letech 1947-73 byly zříceniny zabezpečeny a zpřístupněny turistům. O podobě nejstaršího hradu není mnoho známo, z větší části padl za oběť renesanční přestavbě. Jádro zaujímalo vrchol kopce obklopený strmými skalami. Jedinou výjimkou byla severozápadní strana, která mohla být zabezpečena valem či hradbou. Dřevěnou budovu nahradila v 15. století nejméně třípatrová zděná obytná věž na východní skále a křídlo při jižní straně nádvoří. V rozsedlině mezi dvěma skálami na jihovýchodě byla vstupní brána s padacím mostem. Vodu v této fázi zajišťovala pouze zděná cisterna. Při přestavbě Seweryna Bonera bylo postaveno severní křídlo při němž byla ve skále vyhloubena studna. Jižní křídlo bylo rozšířeno a zesíleno dvěma věžemi – v jihozápadním rohu okrouhlou, v jihovýchodním lichoběžnou se zaoblenými nárožími. Jeho syn Stanislav nechal postavit západní křídlo a nadále zesiloval obranu jižního průčelí. Na skále před lichoběžnou věží postavil lichoběžnou stavbu zvanou „bašta“, která zajišťovala především vstupní stranu. Pod jihozápadní okrouhlou věží postavil obdobně jako na krakovském Wawelu velký pavilon na pravoúhlém půdorysu zvaný „kuří noha“. Hradba mezi těmito dvěma stavbami uzavřela nové tzv. „malé“ nádvoří. Jižně a východně od horního hradu obehnala hradba spojující osamocené vápencové skalní bloky téměř 3 hektary velké předhradí s četnými hospodářskými stavbami. Do předhradí se vstupovalo na severozápadě v místě dnešní pokladny bránou s padacím mostem. Ještě v polovině 17. století napravily škody způsobené Švédy barokní úpravy, které však neměly na vzhled hradu příliš velký vliv. Prozatím poslední drobné zásahy do podoby hradu provedli v letech 2001-2 filmaři při natáčení filmu Andrzeje Wajdy „Zemsta“.

Text: historie
21.5. 2004 - Pavel Zany Komárek