Původ názvu hradu a později celého regionu je spojováno s osobou jistého Ľubota, majitele hradu. Odtud se jeho sídlu říkávalo Ľubtův hrad, pomaďarštěním se název hradu změnil na Ľubtov a odtud bylo k Liptovu jen kousek. Sám hrad v extrémní horské poloze byl postaven patrně samotným králem ve 2. čtvrtině 13. století neboť první písemná zmínka o něm je z roku 1262. Jeho hlavní úlohou bylo chránit zemské hranice a důležité dálkové cesty, které vedly průsmykem mezi Liptovem a Oravou dále do Polska. Liptovský hrad patřil pod správu zvolenského župana, který na hrad dosazoval svého zástupce. Z roku 1279 pochází zmínka o opevňování hradu, na kterém se museli podílet i liptovští poddaní.
Patrně někdy na začátku 14. století získal hrad známý slovenský (hornouherský) feudál Matůš Čák Trenčianský, který jej však nedržel dlouho. Již v letech 1313 až 1337 paří Liptov zvolenskému královskému županovi (funkce jakéhosi místodržitele daného regionu), magistru Dončovi. Z jeho osobou je například významně spjat osud nedalekého hradu Likava. Změna nastala po roce 1340, kdy se Zvolenská župa rozpadla na několik menších. Vznikla tak župa Liptovská, jejímž správním centrem se stal právě hrad Liptov. Hrad tím nabyl na významu a od roku 1396 je uváděn s přídomkem Velký ( v listinách jako Magnum castrum či Magnum castrum Liptovience). Rok 1397 nebyl pro sud hradu příznivý. Byl dobyt a obsazen vojsky moravského markraběte Prokopa (synovce císaře Karla IV.) a opolského knížete Vladislava. Oba byli přívrženci českého krále a císaře Václava VI., který soupeřil se svým nevlastním bratrem Zikmundem Lucemburským. V roce 1399 však příznivci Zikmunda po dlouhém dobývání získávají hrad nazpátek, za což je Zikmund náležitě odměňuje. Zde je možno jmenovat např. Mikuláše Gara, který v roce 1406 získává nejen hrad, ale i hodnost liptovského župana. Hrad byl po tomto martýriu vážně poškozen a musel být nově opravován. Doba husitská, která se hnala první polovinou 15. století také nebyla pro hrad šťastná. Roku 1441 byl hrad pravděpodobně obsazen husity o čemž svědčí donace krále z roku 1440 a 1441 Ladislavovi Rikolfimu ze Šarišské kamenice, kde si král vymiňuje, že dá nový majitel hrad opravit. Nový majitel se však dal na loupežnictví a roku 1445 byl uvězněn. Ve vězení nepobyl dlouho, již roku 1447 byl omilostněn avšak s podmínkou, že dá hrad Liptov, který byl centrem loupeživých výprav, zbořit. Roku 1453 je zde uváděno již jen pusté místo. Roku 1454 daruje Jan Hunyady majetky na Liptově rodu Pongrácovců. Spolu s hradem Likava a Liptovký hrádek je darován i Liptovský hrad, u kterého je dán požadavek na jeho opravu. Ten byl následně vyplněn. V roce 1459 daruje král Matyáš Korvín všechny tři výše jmenované liptovské hrady spolu s Oravským hradem Petru Komorskému, jehož jmenoval oravským a liptovským županem. Loajálnost Komorského však netrvala dlouho. Brzy se přidal k odbojné šlechtě jež sympatizovala s polskými králi. Komorovský se však přepočítal. Matyáš Korvín roku 1474 uzavírá s polským králem Vladislavem Jagellovským spišskonovoveský mír a ihned Komorovskému zabavuje veškeré majetky. Pro případ, aby se hrad Liptov již nikdy nestal centrem odboje, dal Matyáš Korvín rozebrat budovy i hradby Liptovského hradu až po základy. Touto událostí definitivně ukončil Liptovský hrad v extrémní poloze nad Liptovem svou historii. Po více než 500 let zarůstaly základy hradu náletovou lesní vegetací, jen výrazný terénní reliéf a pozůstatek jedné zdi naznačovali místo, kde stávalo významné správní centrum Liptova. V letech 1975 až 1987 se na hradě uskutečnil rozsáhlý archeologický výzkum, který následně odkryl základy všech budov a hradeb, jež byly nakonec zakonzervovány a v této podobě je můžeme vidět dodnes.Text: historie
14.1. 2007 - Jan P. Štěpánek
Zdroje
podle několika turistických průvodců a brožur
